soubor barokních soch před kostelem sv. Martina

Autorem díla je český barokní sochař Jiří Antonín Heinz (1698-1759), jako rodák ze Svitav psán též německy Georg Anton Heintz. Na vysokou hladkou kvádrovou základnu dosedá vysoký, štíhlý, čtyřboký, v dolní partii zvonovitě rozšířený sokl, nahoře ukončený vyloženou profilovanou římsou. Stěny soklu člení vpadlá pole, v poli na čelní straně je reliéf polopostavy sv. Jakuba Staršího. Na zadní straně soklu je černě obtažený donátorský nápis kapitálou: „IACOB RABEL / ~ /1 7 4 8“. Na vrcholu soklu se nachází skulptura Panny Marie s mrtvým Kristovým tělem v náruči sedící na oblačné základně. Tělo Krista je horizontálně položeno, Kristova hlava je umístěna u Mariina pravého ramene a podepřena její pravicí. Ježíšova pravá ruka visí volně dolů. Panna Maria je oděna ve splývaném šatu a dlouhém plášti, spadajícím až k nohám postavy, který má přehozen přes hlavu na způsob závoje. Výrazy tváří obou postav jsou výrazně expresivně pojaté, roucho Panny Marie je náročně drapováno mnohačetnými drobnými záhyby. Hlavy Krista i Panny Marie jsou korunovány mohutnými kulovitými korunami. 2. Asi o 25 metrů dále na okraji travnaté plochy stojí sloup se sochou sv. Šebestiána, který byl zhotoven v roce 1725 na náklady Gotharda Branzla. Monument sestává z čtyřbokého soklu, který dále nese sloup vrcholící sochou světce. Na dvou vysokých kamenných stupních spočívá širší profilovaná základna, která přechází ve čtyřboký sokl. Sokl je ukončen vyloženou profilovanou římsou. Tři pohledové stěny soklu z přední, pravé a levé strany jsou členěny zahloubenými poli, která vyplňují reliéfy světců sv. Uršuly, sv. Gotharda a sv. Alžběty. Reliéfy jsou vždy v horní partii nad zahloubeným polem doplněny latinskými nápisy, označujícími jména jednotlivých světců. Na zadní straně soklu se nachází torzálně dochovaný sekaný německý nápis, jehož spodní část doplňuje letopočet 1725. Na soklu je osazen hladký sloup s profilovanou patkou, ve vrcholu s kompozitní hlavicí, nahoře je instalována skulptura představující sv. Šebestiána, připoutaného u kmene stromu, jehož tělo je prokláno šípy. Světec je zobrazen jako mladý prostovlasý muž oděný pouze v bederní roušce. Figura světce je esovitě komponována, stojící v kontrapostu s pokrčenou a lehce zanoženou levou nohou. Pravá ruka je pokrčena v lokti a zvednuta a přivázána nad světcovým pravým ramenem. Levice je volně spuštěna a přivázána u světcova levého boku, vedle spadajícího cípu bohatě drapované bederní roušky. Šípy, které zřejmě původně pronikaly jeho tělem, již chybí. 3. Asi o 25 m dále stojí sousoší Nejsvětější Trojice, které bylo dříve umístěno v polích severně za obcí v lokalitě „na Skalkách“. V současnosti je druhotně instalováno na travnatém svahu za silnicí naproti budově fary. Podle nápisů na soklu monument nechal postavit donátor Jakob Öllinnger v roce 1816, později, v roce 1829, sousoší zakoupil Josef Foly. Sousoší Nejsvětější Trojice je osazeno na vysokém soklu a sloupu. Na dvou kamenných stupních leží široká jedenkrát odstupňovaná hranolová základna, z níž vyrůstá mohutný čtyřboký hranolový sokl, nahoře ukončený mírně vyloženou římsou. Nad římsou na nízkém hranolovém plintu spočívá toskánský sloup ukončený polygonální hlavicí překrytou čtvercovou deskou, na níž je upevněno vrcholové sousoší. Sousoší Nejsvětější Trojice je tvořeno protějškovými sedícími postavami Boha Otce v podobě vousatého starce (vpravo) a Ježíše Krista (vlevo), mezi nimiž je vztyčen kříž. Kristus si pravici ohnutou v lokti tiskne k hrudi a levicí objímá svislé břevno kříže. Bůh Otec pozvedá pravou ruku v gestu žehnání, v levici třímá vladařské žezlo. Obvyklá holubice Ducha Svatého, která byla zřejmě původně rovněž součástí, chybí. Na přední straně soklu je oválné zrcadlo se sekaným a malovaným německým nápisem. Německý nápis se dochoval i na zadní straně podstavce sloupu. 4. Poslední sousoší sv. Jana Nepomuckého tvoří nepřehlédnutelnou dominantu travnatého prostranství. Bylo zhotoveno ve druhé čtvrtině 18. století z finančních prostředků manželů Gabriela a Sabiny Schilerových. Sousoší je datováno chronogramem v nápisu na zadní straně soklu, jehož interpretace však není jednoznačná. Umožňuje datování do roku 1738 nebo 1743. Je dílem neznámého autora. Mimořádně bohatý barokní skulpturální celek tvoří trojboký sokl a sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly. Monument ohraničuje šest kamenných patníků spojených kovaným řetězem. Vysoký trojboký sokl má vpadlé stěny. Nahoře je ukončen vyloženou profilovanou římsou. Stěny soklu člení vpadlá pole, nesoucí reliéfy světců a oslavný nápis sv. Jana Nepomuckého. V prvním poli se nachází reliéf sv. Martina, patrona místního farního kostela, zobrazeného jako biskupa s mitrou a berlou, dělící se o plášť s klečícím žebrákem. Pod reliéfem je latinský nápis. Ve druhém poli je zobrazen sv. Donát s mučednickou palmovou ratolestí, opět označený latinským nápisem. Ve třetím poli na zadní straně podstavce se nachází rytý, černě zdůrazněný latinský nápis kapitálou: „MAGNO DEO / AC / SANCTO EX VERO / POSVERVNT VOTO / PATRONO SVO / IOANNI PRAGENSI / GABRIEL SCHILERR / ET / SABINA VXOR //. Do spodní vyduté části zasahuje reliéfní půlkruh s německým přípisem o pozdější obnově: „RENOVIRT/ 1901//“. Všechna sochařská díla jsou od roku 1958 památkově chráněna..