Mailberg

Jádro je od okolního terénu odděleno příkopem a hradbou. Nad portálem branské budovy je umístěn erb hraběte Antonína Colloreda s datací obnovy (1752). Dnešní podoba zámku je výsledkem mnoha přestaveb od gotiky přes renesanční a barokní styl, s menšími úpravami v 19. a 20. století. Součástí komendy je od jejího počátku také původně gotický kostel zasvěcený patronu řádu sv. Janu Křtiteli, který je se zámkem stavebně spojen. Barokní oltář kostela je dílem vídeňského sochaře Adama Pierara. Jedná se o vyřezávaný dřevěný soubor „Ukřižování Ježíše Krista“ z r. 1510. Sochy Matky Boží a sv. Jana pocházejí z 15. stol. Vedle kostela stojí další budovy. Hospodářské nádvoří je díky častým stavebním úpravám nejmladší částí zámku..

Vojsko českého knížete Vratislava II. vtrhlo do Rakouska a u Mailbergu Leopolda II. rozdrtilo. V roce 1146 daroval Chadolt von Zogelsdorf území kolem dnešního Mailbergu tehdy ještě mladému johanitskému řádu. Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě (v letech 1309-1522 měl hlavní sídlo na Rhodosu, kde také založil mnoho hradů např. Monolithos, Kritinia, Feraklos, Lindos, Palác velmistrů [viz samostatná hesla], též Řád rhodských rytířů, poté Řád maltézských rytířů, dnes Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě) vybudoval na malé výšině nejprve kostel a útulek pro přestárlé. Časem se však majetek řádu rozrostl a v Mailbergu byla vybudována komenda (sídlo rytířského řádu, které v sobě spojuje části běžné pro klášter, ale přitom má charakter hradu). V roce 1336 byl nakrátko obsazen jakýmsi Janem z Čech. V roce 1402 zde řádil se svými žoldnéři známý válečník Jan Sokol z Lamberka a později husité. V roce 1451 se na hradě konal velký sněm zemských stavů Horního a Dolního Rakouska pod vedením Oldřicha von Eyczing. Bylo zde uzavřeno tzv. Mailberské společenství, na němž žádal císař Bedřich III. vydání svého poručence Ladislava Posthuma. K signatářům této výzvy patřil i Vilém Dechsner, který se později stal pánem Mailbergu. Požadavkům císaře na odnětí moci a panství se řád dokázal ubránit, ale již nemohl zabránit následnému zabrání vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1477. Ten si Mailberg ponechal až do své smrti i přes požadavky papeže Sixta IV. o jeho navrácení řádu. Poté majetek získal císař Bedřich III. Spor byl vyřešen teprve za císaře Maxmiliána I., kdy byl majetek navrácen řádu. Za komtura Karla Tettauera von Tettau byla komenda výrazně renesančně přestavěna. Od roku 1609 pokračoval v přestavbě jeho nástupce, hrabě Šternberk. Již v období třicetileté války (1618-1648) však Mailberg vážně utrpěl. V roce 1650 bylo panství těžce zadlužené, až byla nařízena exekuce, po níž majetek získal baron Václav von Hegenmülle. V roce 1658 byl majetek opět navrácen řádu a za komtura byl zvolen hrabě Leopold von Kollonitsch. Ten v roce 1683 nechal evakuovat mnoho dětí z Turky ohrožované Vídně a umístit je na Mailbergu. K dalším významným postavám řádu patřil i komtur hrabě Antonín Colloredo, který se v roce 1745 stal velmistrem řádu a také polním generál-maršálem vojsk císařovny Marie Terezie. Ten v roce 1752 nechal hrad, klášter a původně gotický kostel zasvěcený patronovi řádu sv. Janovi, barokně přestavět. V roce 1788 však velký požár zničil jak zámek, tak i skoro celé město. Drancování v době napoleonských válek počátkem 19. století nezůstal ušetřen ani Mailberg, který také značně utrpěl. V roce 1880 se propadl do příkopu most vedoucí do přední části hradu, poté již nebyl obnoven a část příkopu, kde stával, byla zasypána. V roce 1945 byl zámek vyloupen a zpustošen. Poté byl opraven a bylo zde zřízeno malé muzeum věnované vývoji johanitského řádu. Dnes je komenda v Mailbergu soběstačnou hospodářskou jednotkou se zhruba 250 hektary zemědělské půdy, 400 hektary lesa a 48 hektary vinic. Zámek je užíván částečně jako hotel a konají se zde také různé akce..