Kobylí

Potomci rodu Kobylků z Kobylí doposud žijí. V roce 1495 byla Burianovi Kobylkovi a jeho synovi Mikulášovi změněna krnovským vévodou Janem držba z lenní na dědičnou. Kobylkové vlastnili zdejší panství až do roku 1557, kdy jej postoupili Bedřichovi Beřkovskému z Šebířova. V roce 1606 bylo Kobylí rozděleno a tvrz i s kostelem připadla k Dolnímu Kobylí. Po roce 1682 byly obě části spojeny, ale pouze již jako příslušenství sousedních Linhartov. Tvrz nebyla od té doby obývána panstvem a chátrala. Stejně tak se vytratil název vsi Kobylí. Pozůstatky starší zástavby byly přičleněny k sousední vsi Krásné Loučky. Po roce 1742 bylo v rámci dělení Slezska území bývalé vsi Kobylí rozděleno na českou část na pravém břehu Opavice s místem bývalé tvrze a na levou s kostelem, která připadla Prusku. Vlastní bývalá tvrz sloužila nejprve jako hospodářský objekt linhartovského panství, později byla přebudována na panský vodní mlýn, k němuž byla voda svedena uměle vybudovaným náhonem z řeky Opavice. Mlýn zde fungoval až do roku 1945, kdy byl opuštěn. V 50. letech 20. století vyhořel a v roce 1960 byl zdemolován a srovnán se zemí. Zanikla tak poslední památka na bývalou středověkou tvrz. Jelikož nebyl proveden žádný průzkum objektu před jeho demolicí, není známo, nakolik mlýn využil konstrukcí bývalé tvrze, ani jak vlastně vypadal. Jelikož tvrz stávala v těsné blízkosti říčky Opavice, lze reálně předpokládat, že k obraně využívala právě vodu a mohla být tedy tvrzí vodní..