Kamenice nad Lipou

Představuje v první části ukázky středověkých, renesančních a barokních mříží a zábradlí. V druhé místnosti jsou vystaveny soubory historických zámků, klepadel, kování a klíčů od doby románské až do 19. století. V poslední části představuje soubor kovaných prací učitelů a studentů Odborné školy pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, které pochází z umělecky vrcholného období školy — z let 1895—1914. Dvacáté století je připomenuto dvěma pracemi současných autorů. V každém sále je také umístěn interaktivní program, který každému umožňuje vyzkoušet si mechanismy zámků a klepadel, i uvést do pohybu kovaného draka.
Hračky ze sbírky Františka Kyncla — tato část expozice potěší malé i velké návštěvníky ukázkou historických hraček. Ve třinácti vitrínách jsou vystaveny hračky pocházející z doby od konce 19. do konce 20. století. UPM hodlá tuto expozici dále rozšiřovat.
Návštěvníci mohou ve výstavních prostorách UPM zhlédnout také výstavu Minulost a budoucnost. Expozice nastiňuje formou reprodukcí zachované dokumentace stručnou historii zámku a města Kamenice nad Lipou, připomíná dřívější majitele, mapuje stavební vývoj objektu a zejména přibližuje návštěvníkům poslední stavebně-historický průzkum z let 1999—2000. Zde jsou srovnány stavy prostorů před a po obnově a stručně naznačen postup prací až k současné podobě.
V podzemí zámku vystavuje sklářská výtvarnice a sochařka Alena Matějková monumentální objekt Cesta. Jeho pojetím blízkým archaické architektuře se přiblížila atmosféře dávných rituálů, keltskému směřování ke zdroji života — světlu. Dílo z hrubého kamene záměrně navozuje dojem, který v nás zanechávají menhiry a megalitické stavby rozeseté před staletími v Evropě. Návštěvník vstoupí mezi množství štíhlých sloupů, jež ho obklopí a učiní součástí prostoru. Fascinujícím, několik tun vážícím projektem jakoby se zde propojil s hlubinami země. Autorka prožila své dětství v Kamenici nad Lipou a dnes pobývá a pracuje v nedalekém Betlémě.
Studijní depozitář nábytku 19. a 20. století ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Vstup do depozitáře v návštěvní dny nebo po předchozí domluvě se správou zámku.
V roce 2007 byly v prvním patře zámku otevřeny první dva sály studijního depozitáře designu nábytku ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Veřejnosti bylo postupně zpřístupněno celkem osm sálů, ve kterých je soustředěn nábytek 19. a 20. století. Této víceméně chronologické expozici předchází v přístupové chodbě „naučná stezka“ nábytkového designu od jeho počátků v první polovině devatenáctého století. Jedenáct panelů s textem a fotografiemi poskytuje základní informaci o jednotlivých stylech, významných zahraničních i domácích architektech a designérech a jejich realizacích, počínaje biedermeierem až do konce 20. století. Texty jsou k dispozici také v anglické verzi. Po celé délce chodby je na několika pódiích podél panelů instalován reprezentativní výběr nábytku. Cílem expozice je doložit klíčové momenty vzniku a vývoje designu nábytku související s přechodem individuální řemeslné výroby na hromadnou strojovou v průběhu 19. století: vliv nových technologií a materiálů na nábytkový design, moderní způsob života ovlivňující typologickou skladbu nábytku, okouzlení plasty a posléze jejich kritiku, úlohu jednotlivců a specifičnost národních nábytkářských škol vzhledem k nové tváři nábytkového designu nebo naopak stírání rozdílů v mezinárodním stylu. Najdeme tu výstřelky postmodernismu i periodické návraty funkcionalismu, nadvládu racionální funkce i nábytek pojímaný jako umělecké dílo. Jsou tu ikony světového designu, byť často v replikách, i práce nejmladší generace českých designérů. Sbírka nábytkového designu Uměleckoprůmyslového musea, která se takto poprvé otevírá veřejnosti, je výsledkem letitého sběratelského úsilí kurátorek muzea, zejména Olgy Herbenové, Mileny Lamarové, Aleny Adlerové a Věry Vokáčové, ve kterém od devadesátých let pokračuje Daniela Karasová.
V jižním křídle zámku sídlí Městské muzeum Kamenice nad Lipou. Kontakt: muzeum@kamenicenl.cz.
Tradiční akcí, s níž je zámek Kamenice nad Lipou spojen, je festival dřevěných hraček — letní Hračkobraní (www.hrackobrani.cz). Přehlídka hraček, jejich návrhářů a výrobců, včetně prací studentů uměleckých škol a sběratelů z celé ČR. V zámku se stále nachází část výstavy hraček z loňského letního festivalu Hračkobraní.
Nově je instalována výstava Angličáci - výstava představuje kolekci miniaturních modelu aut anglické firmy Lesney vyráběných pod značkou Matchbox. Zastoupena je zde rada Models of Yesteryear (auta-veterány), kterou firma začala vyrábět v roce 1956. Kolekce zahrnuje celou škálu modelu od nejstarších kovových autíček po současnou produkci s plastovými součástmi. Veterány doplnily původní produkci „angličáku“ o modely oslovující i dospělé, hračka se tak stala zároveň sběratelským artefaktem. Výstava prezentuje různorodé typy automobilu včetně původní adjustace a doplňků, pro děti je připravena herní zóna s dojezdovou dráhou..

Při úpravě zámku roku 1583 bylo celkového řešení teras zahrady podřízeno tomuto stromu. Při bouři roku 1824 byla její košatá koruna sražena bleskem. Dodnes z ní přetrvává torzo kmene se dvěma přízemními větvemi..

Prvními známými držiteli hradu byli příslušníci rodu Benešoviců. Z nich vynikl v první polovině 14. století věrný straník královny Elišky a rádce jejího syna krále Karla IV., Dobeš (Tobiáš) z Bechyně a na Kamenici, připomínaný v l. 1317 - 1347. Poslední člen tohoto rodu, Zbyněk (1379 - 1389), byl synovcem jihočeského myslitele Tomáše ze Štítného. Od něhož si v r. 1318 pronajal statek Štítné. Po Zbyňkově smrti (asi r. 1389) nebylo přímých dědiců a podle platných zákonů dvorský soud nakonec v r. 1393 uznal nároky Jana z Ústí a Vchyny z Paccova, kteří před dvěma roky koupili Kamenici od moravského markraběte Prokopa. Jeho syn Jan z Ústí se přidal k husitům. Pokus Oldřicha z Rožmberka o dobytí hradu r. 1420 ztroskotal. O pět let později se zmocnili Kamenice táboři pod vedením Bohuslava ze Švamberka. Po skončení husitských válek zapsal král Zikmund r. 1437 Kamenici Janu mladšímu z Ústí. Po jeho smrti (po r. 1452) připadla Kamenice příbuznému Jindřichovi ze Stráže (+1466), po němž pak následoval jeho syn Jiřík (1457 - 1474). Sňatkem s Johankou ze Stráže dostal se na Kamenici Jan ze Šwamberka. Po Johančině smrti (r. 1495) prodal Kamenici Vlachyňovi z Leskovce. Po smrti jeho nástupce, příbuzného Jana Leskovce (r. 1543) a jeho dcery Magdalény (r. 1546) se mezi četnými příbuznými rozvinul spor o kamincké panství. Skončil rozdělením pozůstalosti v r. 1549. Kamenické panství, totiž hrad s dvorem a vsi Metánov, Vlásenici, Lhotku, Rodinov, Žďár, Vlčetín, Rosíčku, Pejhov (zaniklá), Vodnou, Bohdalín, Babín a dalších pět vesnic v té době pustých, převzal Zdeněk Malovec. Jeho syn Jan provedl přestavbu kamenického hradu v renesanční zámek vestavbou renesančních arkád po obvodu dvora (r. 1583). S Janových synem Michalem vymřela r. 1606 malovecká větev na Kamenici. Michalova sestra Anna Magdaléna přivedla na zámek svého manžela Zikmunda Matěje Vencelíka z Vrchovišť, jenž po její smrti (r. 1615) převzal kamenické panství. Musel však předtím poskytnout manželčinu příbuzenstvu vysoké odškodné. Vencelík byl hejtmanem Bechyňského kraje a dal se plně do služeb stavovského odboje jako válečný komisař. V r. 1619 byla Kamenice přepadena Dampierrovými vojáky, v následujícím roce řádila na kamenickém panství soldateska najatá českými stavy pod velením generála Petra Arnošta z Mansfelda. R. 1662 byl Vencelíkovi (+1623) veškerý majetek zabavena r. 1623 koupil kamenické panství Jindřich Paradies z Eshaida, původem Španěl. Sedmdesát let vlády Paradiesů na Kamenici vyneslo těmto cizincům pověst utlačovatelů poddaných. Smutnou zásluhu měl na tom zejména poslední majitel panství Antonín Martin. Zrušil r. 1691 výsady, které udělil městu Kamenici jednak Jindřich ze Stráže (r. 1465), jednak Jan ze Šelmberka (r. 1495), a odňal jim hlavní zdroje příjmů (vaření piva aj.). Přes houževnatý odpor Kamenických dosáhl Paradies vymazání (r. 1691) zmíněných výsad ze zemských desk a ještě získal pro panství nárok na některé nové služby. Naproti tomu musel městu vrátit část neprávem zadržených peněz a některé pozemky. R. 1692 koupil kamenické panství hrabě Jan Ezaiáš Hartig. Ani s ním neudělali Kameničtí lepší zkušenost. Po Janu Ezaiášovi Hartigovi nastoupil Jan Hubert, který přikoupil r. 1717 ke Kamenici statek Včelnici. Jeho dědičkou byla dcera Marie Terezie, provdaná hraběnka Golzová, za níž byla zahájena (r. 1744) větší přestavba jižního křídla zámku. Dělení pozůstalosti mezi její dcery Marii Annu Vratislavovou z Mitrovic a Marii Josefu Golzovou v r. 1769 předcházel odhad, v němž bylo také uvedeno, že velký sál v prvním patře není ještě dokončen a jeden ze dvou rondelů (bašt) je ve špatném stavu. V r. 1799 koupil kamenické panství Jan Nádherný, který je v r. 1805 prodal hraběti Františku Sickingenovi. Za dalšího majitele (od r. 1806), pražského měšťana Jan Josefa Rilkeho došlo v r. 1808 k finančnímu úpadku, jehož vyrovnání se vleklo do r. 1835, kdy majitel obchodního domu ve Vídni Jakub Rudolf Geymüller jako hlavní věřitel zadlužené hraběnky Doroty Reyové, rozené Berteuilové, kamenické panství v dražbě koupil. Jeho potomci žili v Kamenici do r. 1945, kdy jim byl zámek zkonfiskován. V zámku byla zřízena dětská ozdravovna a při ní škola, veřejnosti byla přístupná jen zahrada. Roku 1998 jej převzalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a zahájilo jeho rekonstrukci trvající až do roku 2004, kdy byl zámek otevřen veřejnosti. Ve třech prohlídkových trasách mohou návštěvníci obdivovat expozice majitele zámku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze i městského muzea v Kamenici..

Nádvoří obdélníkového půdorysu je v přízemí lemováno otevřenými arkádami, které byly v r. 1842 v poschodí zazděny. V r. 1881 bylo staré schodiště v zámku přestavěno v širší dvouramenné. V průjezdu a v nádvoří se zachovaly raně renesanční portály patrně z doby před r. 1543. Před jižním křídlem je zahrada založená za Paradisů, terasovitě upravená v r. 1843 a v ní stará, památná lípa, podle níž má Kamenice jméno.