evangelický kostel

Odtud pocházel i projektant novoměstského areálu, Berlíňan Otto Bartning (1883–1959). V období 30. 3. 1911 – 11. 8. 1912 podle jeho projektu postavila frýdlantská firma Rudolfa Hampla na poli západně od města sídlo tehdejší kazatelské stanice Německé evangelické církve, která ve městě působila od roku 1895 (samostatným sborem se stala až roku 1928). Stavbu podpořil německý Spolek Gustava Adolfa, Evangelický svaz, místní textilní firma Klinger, hrabě Franz von Clam-Gallas i mateřský sbor ve Frýdlantě. Němečtí evangelíci (luteráni) užívali areál do svého nuceného odchodu roku 1945. Poté připadl Českobratrské církvi evangelické, která odtud spravovala čtyři kazatelské stanice v celém výběžku, které však postupně zanikly (poslední 2006 v Dolní Řasnici). Neutěšená situace církve se podepsala i na areálu, který bez dostatečné údržby značně zchátral. Rekonstrukční práce většího rozsahu se uskutečnily až na přelomu tisíciletí..

Po mnohaměsíční cestě kolem světa se začal živit jako architekt na volné noze, i když nikdy formálně nedokončil studia. Jeho prvním realisovaným projektem je evangelický kostel ve štýrském Peggau, do vypuknutí války stihl zejména v zemích habsburské monarchie postavit 17 dalších obdobných staveb (kromě novoměstského Lutherburgu například evangelickou kapli v nedalekém Kořenově: viz heslo). V letech 1926–30 vedl architektonickou školu Bauhausu, kterou musel po vítězství nacistů v zemských volbách v Durynsku opustit. Po II. světové válce vypracoval typové projekty na obnovu zničených evangelických modliteben, kterých postavil v Německu celkem 43. Věnoval se i výstavbě sídlišť. Zemřel v Darmstadtu, kde tamní technická universita dodnes schraňuje archiv jeho architektonických prací..