poutní kostel sv. Anny

Historické prameny potvrzují existenci kostela již před více než tisíci lety. Od 13. století byly zaznamenány poutě k zázračnému obrazu a fontáně sv. Anny, největší z nich se s 4200 věřícími konala v roce 1740. Je doloženo, že původně gotický kostel byl prvně obnovován roku 1515 a pak nově vystavěn barokně roku 1645 hrabětem Jindřichem Šlikem. Tento kostel po úderu blesku do základů vyhořel roku 1721 a do roku 1726 byl nově postaven. V roce 1730 byl vyzdoben freskami malíře Wenzela Schmidta z Plané. V roce 1738 postihl požár kostelní věž, která byla poté obnovena. V roce 1783 byl kostel zrušen Josefem II. V roce 1831 došlo po úderu blesku k požáru střechy, po němž byly provedeny stavební úpravy. V 19. století byl kostel využíván jako zámecká kaple. Panství Planá tehdy patřilo hraběcímu rodu Nostitz-Rhienecků, jehož hrobka ze začátku 20. století se nachází před západním portálem. Současný barokní kostel je téměř obdélný, na nevýrazně vyznačeném křížovém půdoryse s pravoúhlým presbytářem, v ose s trojboce uzavřenou sakristií pod hranolovou věžičkou. Po stranách presbytáře jsou oratoře. Loď je uvnitř členěna pilíři, mezi nimiž jsou v přízemí kaplové prostory a v patře tribuny. Loď je zaklenuta dvěma poli placky a jedním polem valené klenby s lunetami. Presbytář je sklenut valeně a sakristie křížově. Klenba kostela je vyzdobena štukami, patrně od některého italského umělce, a freskami od Wenzela Schmidta. Zařízení kostela je barokní. Hlavní oltář pochází z doby kolem roku 1730. Na něm je uprostřed milostná socha, kde Panna Maria podává dítě Ježíše do otevřené náruče své matky Anny. Poutní socha sv. Anny měří 160 cm. V lodi jsou ještě dva boční oltáře z téže doby. Další dva boční oltáře z roku 1731 se nacházejí v příčné lodi. Na jednom z bočních oltářů je obraz sv. Františka Serafínského, který je připisován Karlu Škrétovi. Někteří odborníci ho však spíše považují za italskou práci. Při kruchtě je kamenná socha sv. Anny z 16. století, která byla původně umístěna patrně ve výklenku štítu průčelí. Kostelní varhany pocházejí z roku 1732 a jsou pravděpodobně dílem varhanáře Johanna Leopolda Burkharda z Lokte. Přilehlý bývalý klášter redemptoristů, kteří se o poutní kostel starali, byl po zrušení přeměněn na nemocnici. Jako nemocnice následné péče slouží i v současnosti. Severně od kostela se nalézá studánka Pod Svatou Annou, která měla údajně léčivou vodu. Po vybudování uranového dolu východně od kostela byl pramen stržen a voda se ztratila. Po ukončení těžby se pramen částečně obnovil. Kostel sv. Anny je nyní filiálním v římskokatolické farnosti Planá u Mariánských Lázní. V období od dubna do října se v něm konají jednou měsíčně bohoslužby. Od roku 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka. Návštěvníky kostela a slavných poutí byli v minulosti především sudetští Němci. Německá hranice probíhá asi 15 km vzdušnou čarou západně od kostela. Zajímavostí je, že v roce 1953 si vysídlení Němci postavili na památku poutního kostela vlastní kapli sv. Anny u Mähringu v Horní Falci, která stojí necelý kilometr od české hranice. Moderní kaple byla v roce 1967 rozšířena na kostel a vedle ní stojí rozhledna, z níž je výhled na české území..