
Židé žili v Tachově snad již ve 13. století, doložené židovské osídlení je zde až v 15. století. V roce 1552 v Tachově žilo 5 židovských rodin a postupně se jejich počet zvyšoval. Roku 1890 je zde doložen největší počet obyvatel židovského vyznání – celkem 287 osob. V roce 1938 všech 250 tachovských Židů z města uprchlo před nacisty a po válce nebyla židovská komunita ve městě obnovena.
Jednalo se v pořadí o druhý tachovský židovský hřbitov. První, snad už ze 13. století, se nacházel někde poblíž středověké židovské osady na jižním předměstí. Ten zanikl beze stop po vyplenění předměstí husity a jeho lokalizace je nejistá. Starý hřbitov byl užíván do roku 1933. Během nacistické okupace byl poničen. Roku 1968 byla západní část hřbitova zrušena a plocha byla využita pro stavbu průmyslové budovy. Přitom zanikly cenné rabínské hroby. Při rozšiřování Chodské ulice v sedmdesátých letech zanikl i hrob rabína Nachuma Sofera (zemřel roku 1815), který byl navštěvován židovskými poutníky. Část nejcennějších náhrobků (cca 40 kusů), byla v polovině osmdesátých let přemístěna na židovský hřbitov v Mariánských Lázních. Tachovskému hřbitovu v té době hrozila likvidace. Od té bylo v roce 1990 upuštěno a zbylá část hřbitova byla, poněkud laickým způsobem, restaurována, převážně díky práci dobrovolníků. Zachoval se na něm soubor 198 náhrobků z různých období. Areál je od roku 2007 památkově chráněný..