Původně gotická tvrz, sídlo vladyckého rodu z Kněževsi, jejíž počátky sahají do 1. pol. 14. stol. Prvotní tvrz stavebně upravena v duchu renesance v 1. pol. 16. stol. Ve 2. pol. 18. stol. stavba barokně rozšířena. Po průzkumu a rekonstrukci od r. 2013 sídlo regionálního muzea.
Malá obec Kněževes s asi 150 obyvateli je doložena od r. 1370, od 1. poloviny 15. století byla místní tvrz sídlem vladyckého rodu. Často je podle názvu katastrálního území zvána Kněževes nad Oslavou. Samotná řeka Oslava však protéká údolím západně od obce. Kněževes leží asi 1,5 km východně od Radostína nad Oslavou, kterým prochází silnice II/354 spojující Nové Město na Moravě a Velké Meziříčí. Železniční spojení obec nemá, neprocházejí tudy ani turisticky značené cesty. Místní tvrz gotického původu, od 18. století označovaná též jako lovecký zámek, je po provedeném průzkumu a opravě od r. 2013 sídlem Regionálního muzea Horního Pooslaví, jehož sbírky mají být v průběhu r. 2017 zpřístupněny veřejnosti.
15.4. 2017
Dějiny obce jsou zhruba až do první poloviny 16. století spojeny se zdejším opevněným sídlem - drobnou tvrzí, náležející dosud málo známému zemanskému rodu erbu zkříženého šípu a podpěry kuše, píšícím se „z Kněževsi“. V roce 1421 je kupříkladu zmiňován panoš Matějek z Kněževsi spolu se svou manželkou Eliškou, kteří si od Jana ze Svratky kupují svratecký dvůr. Po získání svrateckého dvora se již posléze jmenují „na Svratce“. V roce 1445 prodává žďárský klášter doživotně za sumu 10 kop pražských grošů půl vsi Borů (Horních Borů) s rychtou, mlýnem a se vším příslušenstvím panoši Matějkovi z Kněževsi a jeho synům Janu, Václavu a Martinovi, aby ves osadili lidmi. Děje se tak na radu Jiřího z Poděbrad. V roce 1466 provdává Eliška ze Svratky (manželka Matějka z Kněževsi) dceru Annu za Jiříka z Šiborova (Šeborova). Eliška zároveň oba manžele činí dědici svého věna na 2 lánech ve Svratce. Jiřík zapisuje své ženě Anně podíl na…
číst dále
Jiří Niesyt, 13.4. 2014