Kamieniec Ząbkowicki

Všechny věže jsou ukončeny cimbuřím. Zámecká křídla uzavírají pravidelné obdélníkové nádvoří obklopené otevřenými arkádami. Nádvoří rozděluje krytý arkádový průchod, spojující jihozápadní a severovýchodní křídlo, na dvě stejné části o rozměrech 19,5x18 metrů. Na přední i zadní fasádě jsou dva centrální rizality, každý s věžičkami. Před vchodem na severovýchodní straně je otevřená hala s lomenými arkádami. Hlavní palác obklopují zdi s věžemi, přístavby a stáje. Celková základna se zaoblenými nárožími má rozměry 88x61 metrů. Na severovýchodě se nachází mohutné hlavní schodiště s terasami, odkud byl krásný výhled. Stavba byla postavena v novogotickém stylu s odkazy na německou a anglickou gotiku nebo románskou a maursko-sicilskou architekturu..

Na začátku 13. století se zde uvádí opevněné sídlo, patřící slezskému šlechtickému rodu pánů z Pohořelé (Pogarell), které mělo stát na legendami opředené hradní hoře (Zam­ko­wa Gó­ra). V roce 1830 majetek dostala věnem od své matky nizozemská princezna Marianna Oranžská, celým jménem Marianna Vilemína Frederika Luisa Šarlota (1810-1883), která se sňatkem 13. září 1830 s Albrechtem Pruským (1809–1872) stala princeznou pruskou. V roce 1838 Marianna Oranžská pověřila významného pruského architekta Karla Friedricha Schinkela (1781-1841) projektem nové rezidence. Dne 15. října 1838 byl na údajném místě starého hradu položen základní kámen novogotického paláce. Kvůli Schinkelově špatnému zdraví na stavební práce dohlížel mladý architekt Ferdinand Martius (1811-1889), který provedl některé úpravy. V roce 1848 byly stavební práce přerušeny kvůli rozvodu Marianny s princem Albrechtem. Správu majetku značně zkomplikovalo rozhodnutí soudu, který Marianně povolil vstup na území Pruska pouze na 24 hodin. Z tohoto důvodu si princezna také koupila lovecký zámek v Bílé Vodě, ležící na hranicích pruského a rakouského Slezska, který využívala pro snadnější cestu do Kamence. V roce 1853 Mariana přenechala zámek svému synovi Albrechtovi Pruskému (1837–1906) a práce na paláci byly opět obnoveny. Zámecké terasy a zahrady s jeskyněmi a zoologickou zahradou navrhl v roce 1858 Peter Joseph Lenné. V zahradě vzniklo několik novogotických staveb jako rodinná hrobka, dům správce a další objekty potřebné k provozu rybníků a fontán. Stavba byla oficiálně dokončena odhalením pomníku bohyně vítězství na severovýchodní straně areálu 8. května 1872. Areál vyšel téměř na 1 milión tolarů (ekvivalent 3 tuny zlata). V roce 1873 předala Marianna správu nad celým slezsko-kladským panstvím svému synovi Albrechtovi Pruskému při příležitosti jeho svatby s Marií Sasko-Altenburskou (1854–1898). Manželé na zámku žili až do své smrti. Později sídlo zdědil jejich nejstarší syn Fridrich Jindřich Pruský (1874–1940). Po smrti Fridricha, posledního zástupce přímé linie, majetek zdědil princ Waldemar Pruský, který zde žil se svou ženou. V roce 1942 areál zabrali nacisté a zámek sloužil jako přechodný sklad nakradených uměleckých děl. Těsně před příchodem Rudé armády byla velká část sbírek odvezena do Německa. Další část odvezli Rusové do Moskvy a zbytek byl rozkraden. Před odchodem Sověti zámek vypálili. Devastace areálu pokračovala i v následujících desetiletích. V roce 1985 si areál pronajal Dr. Ing. Włodzimierz Sobiech, který provedl rekonstrukci střech a oken. Od roku 2012 se o zámek stará město Kamieniec Ząbkowicki. Zámek byl zpřístupněn veřejnosti a byla zahájena celková rekonstrukce areálu..