
Stavba akvaduktu se špatně hledá, protože k ní nevede žádná cesta. Akvadukt je přitom vzdálený jen zhruba kilometr západně od železniční zastávky Majdalena na trati z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic. Nejlépe se k němu lze proto dostat pomocí navigace nebo mapy, a to na podzim nebo na jaře, kdy okolí akvaduktu není příliš zarostlé.
Nyní se nacházejí v lesnaté krajině na každém kroku důkazy o důmyslném hospodaření člověka s vodou, a to kanály, propusti, vodní tok, který teče na vrcholku náspu, nebo akvadukty. Nejdůležitějším úkolem bylo pro naše předky zbavit půdu přebytečné vody a začít ji zúrodňovat. Vykopali tedy takzvanou Strouhu, umělý odvodňovací kanál, který byl však zničen během husitských válek. Na něj v renesanci navázal rybníkář Štěpánek Netolický, který vybudoval unikátní Zlatou stoku, umělý tok o délce 40 kilometrů. Každá generace vodohospodářů po něm pak odvodňovací systém vylepšovala a zdokonalovala. Výsledkem je soustava struh a potoků, ve které nechybí ani akvadukty, tedy přemostění vodního toku jiným vodním tokem. Známý je akvadukt na dohled od Třeboně. Poblíž něj vede stezka Okolo Třeboně, hojně využívaná cykloturisty. Podstatně mohutnější a atraktivnější je ale akvadukt u obce Majdalena. Renesanční Zlatá stoka tu byla v 70. letech minulého století svedena na betonový mostek, pod kterým teče odvodňovací Železná stoka, zvaná Odlehčovač..