
Kostel (vzhledem k velikosti spíše kostelík; v některých pramenech označován pouze jako kaple) sv. Markéty Antiochijské (i v českých pramenech je však často - a podle mě nesprávně - uváděný jako sv. Margity) u západoslovenské obce Kopčany pochází podle posledních výzkumů z 9. století a je tak nejstarším, v této podobě dochovaným kostelem nejen na území Česka a Slovenska, ale údajně i celé střední Evropy. Je také jedinou stavbou z 24 známých zachovaných staveb z období Velkomoravské říše, která se dochovala ve větším rozsahu než jsou pouze základy – kostelík je z 80 % původní stavbou.
Jak se tam dostat (popis cesty pro pěší a cyklisty): Kostelík leží těsně za česko-slovenskou hranicí v polích na levém břehu Moravy cca 2 km vzdušnou čarou od archeologického areálu Valy v Mikulčicích (viz též obrázek rekonstrukce mikulčického hradiště). Propojení areálu v Mikulčicích a prostoru kolem kostelíka pomocí mostu pro pěší se teprve plánuje (viz webový rozhovor s L. Poláčkem v NG č. 10/2005, http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=1070), zatím tedy jeďte (jděte) nejlépe takto: 1) od Hodonína: z Hodonína po silnici na hranici, za hranicí po hlavní silnici projeďte les a na jeho konci sjeďte na lesní asfaltku. Při sjíždění z hlavní silnice po několika desítkách metrů podjedete železniční viadukt. Po lesní asfaltce pokračujte po okraji lesa podél tvrdonicko-holíčskému kanálu (vlevo ve směru jízdy/chůze) až k malému mostíku, přes který kanál překročte. Na druhé straně pokračujte po polňačkách, udržujte jihozápadní směr (cesta už na jiném místě znovu kanál nepřekračuje) až dojedete ke kostelíku, který je kousek od zmiňovaného kanálu. 2) z Kopčan: vyhledejte kostel, za kostelem se silnice rozdvojuje, dejte se tou od kostela vpravo. U rohového domu, na kterém je červeně napsáno "Potraviny", zabočte vpravo do postranní ulice, která záhy přejde v polňačku. Ta překonává mostíkem potok Kýštor a pak už vás zavede přímo ke kostelíku.
Zajímavosti v okolí: Kopčany - barokní hřebčín, Holíč - zámek.
V roce 1995 byl kostel prohlášen za národní kulturní památku. Vědecký průzkum: První archeologický výzkum lokality se uskutečnil v roce 1964, další v letech 1994-96. Až systematický průzkum započatý v roce 1998 však přinesl (v roce 2004) výsledky, které umožnily vznik kostela datovat do období Velké Moravy. Restaurátorský průzkum provedený v roce 1997 odhalil středověké nástěnné malby. V letech 1995-99 proběhl stavebně-historický průzkum stavby..
Legenda o sv. Markétě je podobná řadě jiných křesťanských legend. Dívka z vysoce postavené rodiny (otec "pohanský" kněz) se o křesťanství dozvěděla od své chůvy. Zakrátko se stala horlivou křesťankou, což ji zákonitě přivedlo ke konfliktu s otcem. Ten ji vyhnal a donutil pást ovce. Na pastvě ji potkal římský místodržitel Olybrius, který byl oslněn její krásou tak, že ji pozval do svého paláce. Podle jiné verze ji římskému místodržícímu přímo udal otec. Tak jako tak, v paláci se ji Olybrius pokusil odvést od křesťanské víry, nejprve domluvami, pak mučením. Trpící dívce se rány do druhého dne zacelovaly a Olybrius, nevěda si již rady, nechal dívku setnout. Tím její muka skončila, ale legenda žije dodnes. Markéta patří mezi světce s přívlastkem drakobijce, podobně jako sv. Jiří. V žaláři se jí totiž měl zjevit ďábel převlečený do dračí podoby. Drak jí nabídl pomoc, ale Markéta poznala, s kým má tu čest a odmítla ho. Vzteklý drak - ďábel dívku spolkl, ale ještě rád ji za chvilku vyplivl, neboť její dlouhé vlasy mu působily v krku nesnesitelné škrábání. Poté ho dívka zapudila znamením kříže a drak se propadl - podle dnešního podání do pekla. Zde je legenda trochu postavena na nejistých základech. Zlé bytosti totiž udělal z draků až středověk. V době, kdy se příběh odehrál, byli draci považováni za dobrá božstva - takže je možné, že Markéta opravdu propásla možnost zachránit se ze žaláře a vyhnout se tak dalšímu mučení a jisté smrti. Je však spíše pravděpodobné, že Markéta byla již natolik oddána Kristovi a lásce k němu, že svůj osud chtěla dovést až do konce. Díky intermezzu líčícímu boj statečné dívky s drakem se však Markéta stala patronkou žen ve chvíli jejich největší životní zkoušky, při porodu. Tím se svatá Markéta zařadila mezi tak zvaných 14 svatých pomocníků. Tito svatí před smrtí prosili Boha, aby směli pomoci každému, kdo je o to požádá. Ke 14 svatým pomocníkům bývala často přiřazována i Panna Maria jako patnáctá pomocnice. Do skupiny čtrnácti svatých pomocníků patří: sv. Achác - pomocník v naší smrtelné úzkosti, sv. Jiljí - pomocník při manželské neplodnosti a rakovině, sv. Kryštof - průvodce po cestách, sv. Cyriak - pomocník při posedlosti, sv. Dionýz - pomocník při nesprávném myšlení, sv. Erasmus - pomocník v nahromaděných emocích, sv. Eustach - rádce v mezilidských vztazích, sv. Jiří - osvoboditel od draka zla, sv. Kateřina - léčitelka ztroskotaných životních plánů, sv. Pantaleon - pomocník vyprahlých a vyčerpaných, sv. Vít - dárce nové životní energie, sv. Barbora - patronka vězněných a umírajících, sv. Blažej - přímluvce sužovaných strachem a úzkostí, sv. Markéta - přímluvkyně za rodičky..