Mikulčice

Na počátku 9. století byla zvětšena akropole a vystavěna hradba skořepinové konstrukce o celkové šířce 7 metrů. Akropole a předhradí odděloval příkop s mostem, po obvodu hradiště byly prozkoumány tři brány s mosty. Odhaduje se, že v době největšího rozkvětu hradiště – v polovině 9. století – tu žilo kolem dvou tisíc lidí. Na hradišti i v jeho předhradích stálo 12 kostelů a velmožské dvorce. Opevnění uzavíralo areál akropole a předhradí o velikosti 10 hektarů, za ním bylo další (neopevněné) předhradí – celková plocha osídlení se odhaduje na 30–50 hektarů. Zánik je datován do počátku 10. století, ale na některých místech zůstali lidé až do mladší doby hradištní..

století byl odhalen jeho velkomoravský původ a J. Poulík zde zahájil rozsáhlé archeologické vykopávky, které trvaly neuvěřitelných 39 sezon (do roku 1992) a bylo odkryto cca 5 hektarů plochy. Lokalita byla osídlena postupně ve střední době kamenné, v mladší době kamenné (kultura s moravskou malovanou keramikou), v pozdní době kamenné (kultura s kanelovanou keramikou, jevišovická kultura se zvoncovými poháry), ve starší době bronzové, v mladší době bronzové (velatická fáze kultury podunajských popelnicových polí), v pozdní době laténské a v době římské. Někdy v průběhu 7. století našeho letopočtu zde vyrostlo pětihektarové hradiště s akropolí a předhradím.

O "objevení" lokality J. Poulík píše:

V roce 1953, kdy jsme prováděli soustavný archeologický výzkum na hradišti Staré Zámky u Líšně, přišel do Archeologického ústavu v Brně dopis. Řídící učitel na pensi Bedřich Trnka v něm oznamoval, že u Mikulčic je též hradiště, které se nazývá Valy, a zval mě, abych se tam přijel podívat. Pozvání jsem sice vzal na vědomí, ale pod vlivem Červinkova názoru o stáří hradiště jsem do Mikulčic nejel hned. Obsah dopisu však v podvědomí zůstal a jako by mě tam k řece Moravě stále lákal. Tomuto vnitřnímu hlasu jsem nakonec neodolal a oznámil panu řídícímu Trnkovi, že 16. srpna dopoledne přijedeme. Ale to se psal již rok 1954. Přijeli jsme a byli jsme starým pánem mile přijati. Dlouho jsme se ve vsi nezdržovali a již mířilo naše auto k řece Moravě do míst, která se mezi lidem nazývají Valy. Cesta autem byla obtížná. Ještě zde tehdy nestála silnice, jen polní cesta. Projeli jsme asi tři kilometry až k místu zvaném Trapíkov, kde je táhlé písečné návrší. Dále jsme mohli jen pěšky. Před námi se prostírala velká plocha luk, hýřících barvami a lemovaných lužním lesem. Nádherná podívaná, poněkud však zkažená mračny komárů. Čím blíže jsme přicházeli, tím jasněji se nám jevilo opevnění Valů, které se výrazně zvedalo nad záplavovým územím. Konečně jsme došli až k samému hradišti; měl jsem dojem, že do něho vstupujeme původní branou. Uvnitř opevněné plochy nepravidelného oválného tvaru o rozloze asi pět až šest hektarů, lemované na východní straně lužním lesem, byla orná pole s bramborami, kukuřicí, jetelem a obilím. Už tehdy, 16. srpna 1954, bylo na prvý pohled patrné, jak nepříznivě zasáhly zemědělské práce a úpravy zejména do vnitřní strany valu, který byl na mnohých místech zcela zdeformován. Větší pozornost jsem však věnoval vlastnímu hradišti. A tu ihned při vstupu mě v brambořišti zaujaly úlomky kamení, malty a omítek. Pokrývaly asi šest set čtverečních metrů. Několik úlomků malty jsem rozlomil: na lomu bylo znát cihlově červená zrnka. Podobnou maltu jsem přece už viděl? V mysli jsem se přenesl do Starého Města u Uherského Hradiště k troskám prvého a druhého velkomoravského kostela, jehož objevu i výzkumu jsem se zúčastnil. I tam se našla taková malta s oněmi cihlovitými zrnky. Je známa v literatuře pod názevm "židovská malta" a vyskytuje se na předrománských stavbách. Bylo to milé překvapení, ten mikulčický stavební materiál. V tom okamžiku mi bleskla hlavou myšlenka, že stojíme na troskách z doby velkomoravské; ale vzápětí jsem ji potlačil. "Židovská malta" byl příliš nejistý a nedostatečný doklad. A proto jsem nechal dohadů a raději jsem se šel podívat dál dovnitř hradiště. V kukuřičném poli jsem spatřil další pole trosek, ještě rozsáhlejší a se stejnými úlomky malty, omítek a kamenů. Dále jsem již nepátral. Vzal jsem si vzorky stavebního materiálu a vraceli jsme se zpět širokými lukami k autu. A to jsem byl již rozhodnut, že po sklizni brambor, někdy v září, zde provedeme zjišťovací průzkum... ...Velmi kusá a chudá svědectví písemných dokladů a záznamů o mikulčických Valech, ať již se jich týkají přímo nebo nepřímo, neskýtají možnost proniknout hlouběji k záhadám a tajemstvím, jež po staletí pečlivě chránily lesy a louky při pravém břehu řeky Moravy. A když tedy historik, studující v archívech, zanechal dalšího, celkem marného badatelského úsilí, nastoupil na jeho místo archeolog, aby se pokusil v terénu nejnovějšími výzkumnými metodami najít zřetelnější stopy dávného života... ...Když jsme se sem v září 1954 vypravili, bylo už po sklizni a mohli jsme soustavně prohledat celé návrší. Ke dvěma rozvalinám, jež jsem viděl v srpnu, přibyla další tři místa v severovýchodní polovině, kde bylo na zemi plno malty, omítek a drobného kamení. Na jednom z nejnižších míst v této části hradiště je nápadná prohlubeň, o níž místní podání praví, že tu byla kdysi studně. Na hradišti je to docela pravděpodobné, ale zatím to nikdo nemůže potvrdit. Pak je tu na jihozápadní straně jakási zvláště nápaditá a téměř nepřirozeně vypadající "mez" se zbytky vnějšího příkopu. Dosud nevíme, zda jde o přírodní útvar nebo o nějaké záměrné vnitřní členění hradiště. Odděluje z hradiště menší část, jež leží mnohem níže a jejíž podklad netvoří velmi jemný písek, nýbrž jílovitá naplavená hlína. Při záplavách sem proniká voda; asi uprostřed toho snížení jsme našli menší stavební trosky. Bylo dobře a pro slovanskou archeologii jistě dokonce i štěstí, že jsme tenkrát do těchto míst přišli a že jsme hned zahájili výzkumy. Již od roku 1955 přešly pozemky na Valech do společného obhospodařování a mělo se zde začít s hlubokou traktorovou orbou. Při ní by jistě mnohé objekty, zejména trosky staveb, vzaly nenávratně za své. Nestalo se tak, naopak povolaní činitelé v obci s velkým pochopením dali tehdy souhlas k tomu, aby pozemky na Valech nebyly nadále zemědělsky obdělávány. Výzkumné práce mohly tak probíhat zcela nerušeně....