
Hradiště leží v blízkosti řeky Moravy a její ramena jej původně obtékala a tvořila tak jeho přirozenou ochranu. Hlavní hradiště má oválný půdorys – na délku cca 350 metrů, obíhá jej vysoký val; opevnění předhradí není již znatelné. Na počátku 9. století byla zvětšena akropole a vystavěna hradba skořepinové konstrukce o celkové šířce 7 metrů. Akropole a předhradí odděloval příkop s mostem, po obvodu hradiště byly prozkoumány tři brány s mosty. Odhaduje se, že v době největšího rozkvětu hradiště – v polovině 9. století – tu žilo kolem dvou tisíc lidí. Na hradišti i v jeho předhradích stálo 12 kostelů a velmožské dvorce. Opevnění uzavíralo areál akropole a předhradí o velikosti 10 hektarů, za ním bylo další (neopevněné) předhradí – celková plocha osídlení se odhaduje na 30–50 hektarů. Zánik je datován do počátku 10. století, ale na některých místech zůstali lidé až do mladší doby hradištní.
Hradiště bylo původně považováno za břetislavské hradištní opevnění. Teprve v 50. letech 20. století byl odhalen jeho velkomoravský původ a J. Poulík zde zahájil rozsáhlé archeologické vykopávky, které trvaly neuvěřitelných 39 sezon (do roku 1992) a bylo odkryto cca 5 hektarů plochy. Lokalita byla osídlena postupně ve střední době kamenné, v mladší době kamenné (kultura s moravskou malovanou keramikou), v pozdní době kamenné (kultura s kanelovanou keramikou, jevišovická kultura se zvoncovými poháry), ve starší době bronzové, v mladší době bronzové (velatická fáze kultury podunajských popelnicových polí), v pozdní době laténské a v době římské. Někdy v průběhu 7. století našeho letopočtu zde vyrostlo pětihektarové hradiště s akropolí a předhradím.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.