Cetnov

Ves Cetnov se poprvé připomíná v r. 1224 jako majetek zemanů z Cetnova, kteří byli pravděpodobně zakladateli zdejší tvrze. Podruhé se o nich mluví v seznamu chebských lén bratří Paulsdorferů asi z r. 1299.

V době poděbradské stáli lenní držitelé tvrze proti králi Jiřímu, podporovanému městem Chebem. Ve válce pak byla cetnovská tvrz r. 1462 královskými a chebskými vojsky dobyta a vypálena. To je první zpráva o ní. Brzy byla však Chebskými obnovena; z té doby pochází asi věž, zachovaná až do r. 1892. Tehdy patřila tvrz Ondřeji Schneiderovi z Cetnova, pocházejícímu z chebské patricijské rodiny. Buď on, či některý z jeho potomků, prodal tvrz Pavlu Otovi z Cetnova, který ji zase v r. 1584 postoupil městu Chebu. Brzy potom ale došlo k rozdělení statku. Jednu jeho část drželi chebští Pachelbelové, z nichž Voršila (rozená Junckerová) ji v r. 1642 prodala Kryštofu Peckhovi. K Cetnovu připadla také kolem r. 1800 část majetku libštejnských Cedviců.

Tvrz stával na stráni nad Ohří, dnes zatopené přehradním jezerem Skalkou. Až do požáru r. 1892 se z ní zachovala pouze věž a část sousední budovy. Čtverhranná věž o rozměrech 8 x 8 m sloužila jako hospodářská budova usedlosti čp. 10 a měla tři poschodí se střílnami, z nichž dvě dolejší byla zděná a třetí tvořil dřevěný srub s vysokou valbovou střechou s prejzovou krytinou. Zbytek tvořila později hospodářská budova čp. 8. Po požáru zbyla z celé tvze pouze stará studna s žulovou jímkou a letopočtem 1510.