Volarské šance

Mezi jedny z nejpůsobivějších obranných staveb krčících se v šumavských hvozdech lze bezesporu zahrnout i Volarské šance – velmi dobře patrné pozůstatky (až 2 až 3m hluboké relikty příkopů) opevněného objektu chránícího strategický bod na Zlaté stezce, Soumarský most.

Čtvercová pěchotní reduta o hraně cca 50m s dvojicí dělostřeleckých baterií z počátku třicetileté války zažívala v prvopočátku tohoto konfliktu zajímavé zvraty. Protože Zlatá stezka pochopitelně nebyla pouze cestou kupců (naopak – s rozhořívající se válečnou vřavou také stále častěji sloužila jako válečná komunikace), o pevnůstku se občasně bojovalo; tak se stalo, že se vyměnila její posádka a užívali ji stavovské i císařské jednotky. Povětšinou si však kontrolu udržela císařská armáda.

Strategičnost umístění reduty stavovská strana plně vycítila až nedlouho před bělohorskou bitvou. Pětiticísová armáda pod vedením generálů Mansfelda a Thurna zahájila třídenní obléhání 27.7. 1620. Tři stovky obránců přečkaly i podkopání a následný pokus o zlikvidování střelným prachem; až 29.7. byla dohodnuta kapitulace výměnou za možnost volného odchodu - posádka vallonského pluku de Croy tak odtáhla k Českému Krumlovu. Stavovští tedy pozici získali a značně tak císařské armádě ztížili vstup do české kotliny. Nicméně, po bělohorských událostech mužstvo pevnůstku bez boje opustilo – ta se v dalším průběhu války stala již němým svědkem toku zásobování apod. Postupně upadala v zapomění.

Archeologický průzkum z konce minulého století přinesl cenný soubor nálezů, které dnes můžete vidět – včetně rekonstrukce reduty – v Prachatickém muzeu.