Západní svah Ďulova kopce s nerovnostmi po archeologických výzkumech.
© Pavel Semple 01/2026
Obec Vlachovice v okrese Zlín má téměř 1500 obyvatel. Nachází se na severním okraji CHKO Bílé Karpaty. Vlachovice spadají do národopisné oblasti Valašsko, do mikroregionu Valašské Klobucko. Do obce jedou přímé autobusy z Brna, Valašských Klobouk a Slavičína. 1 km severně od obce se nachází archeologická lokalita Ďulův kopec, pohřebiště lidu popelnicových polí evropského významu. Návrší je částečně zalesněné. Údolím Vláry vede podél lokality zelená turisticky značená cesta z Vlachovic na sever do prostoru budoucí vodní nádrže Vlachovice. Hráz přehrady má stát severně od archeologické lokality, která tak má být při stavbě hráze a zatopení údolí ušetřena. Na turisticky značené cestě je nalezišti věnovaná informační tabule. V lese na západním svahu kopce můžeme za pískovnou vidět nerovnosti terénu po vykopávkách. Některé artefakty z vykopávek jsou vystaveny v obci v Muzeu lidové kultury a tradic Vlachovska, ve vitríně na obecním úřadu a v Městském muzeu ve Valašských Kloboukách.
První osídlení lokality je podle nálezů možno zařadit do paleolitu (aurignacien, 40 - 30 000 př. n. l.), kdy zde byla stanice lovců. ...V mladší a pozdní době bronzové zde byla nekropole kultury lidu lužických a slezských popelnicových polí (přibližně 1300 – 800 př. n. l.). V té době došlo k prvnímu soustavnému osídlení zdejšího kraje. Pohřebiště bylo využíváno po dobu asi 400 – 600 let. Důležitou roli hrál kult slunce. I přesto že jsou hroby žárové, vykazují orientaci k východu. Šlo přitom o přesnou polohu východu slunce v den pohřbu. Orientace hrobů je proto rozptýlená od SV k JV. Při výzkumech ve 20. století bylo nalezeno 407 žárových hrobů. Dalších přibližně 300 až 400 hrobů zůstává neprozkoumaných. Zemřelí byli spalováni na hranici, jejich zpopelněné ostatky byly ukládány do keramických popelnic. V těchto nádobách byly malé otvory, kterými mohly duše zesnulých zpopelněné pozůstatky opouštět. Mezi nálezy byla i další keramika, předměty z bronzu a vzácně také ze skla a jantaru. Některé zde nalezené rituální nádoby jsou svým tvarem zcela ojedinělé. Násypy mohyl o průměru 4 – 8 m byly mnohdy hustě vedle sebe. Výška mohyl byla v době výzkumu 30 – 80 cm. Pohřební jámy byly převážně obdélné (100 x 150 x 50-90 cm), plně obložené a překryté pískovcovými kameny. Některé jámy byly dvoupodlažní. Horní patro mohlo sloužit k oklamání zlodějů, kteří z čerstvých hrobů kradli především bronz. V dětském hrobě č. 358 byla nalezena kojenecká láhev, která se těm dnešním pochopitelně vůbec nepodobá. Z doby kamenné zde bylo v jedné jámě nalezeno 74 odštěpků z výroby kamenných nástrojů, z toho 16 bylo z červeného vlárského radiolaritu, 16 ze zeleného radiolaritu, 33 z pazourku a 9 z křemence. O objev lokality se zasloužil Ferdinand Prager na přelomu 19. a 20. století. První zprávu o objevu lokality zveřejnil Jan Kučera v roce 1903. Ten se spolu s Pragerem podílel na výzkumu dvou mohyl. V letech 1938-1939 zde MUDr. Alois Richter prozkoumal 41 hrobů. Další dva hroby v roce 1938 prozkoumal František Doruška z Vlachovic. V té době byly v jihozápadní části lokality objeveny i artefakty z doby kamenné. V 50. letech 20. století zde provádělo výzkum Krajské muzeum v Gottwaldově, od roku 1960 Archeologický ústav ČSAV v Brně. V době výzkumů zde byla aktivní pískovna, která jihozápadní část lokality odtěžila..
