Brumov

Teprve porážkou Matúšova vojska v bitvě u Holíče králem Janem Lucemburským skončila nevítaná pozornost obtížného souseda, kterou věnoval oblastem jihovýchodní Moravy, jak nás o tom zpravuje Zbraslavská kronika. Vojensky se Brumov uplatnil kolem roku 1315 a jeho význam navíc potvrzuje i skutečnost, že v rámci brumovského panství existovala nejméně od 14. století soustava tzv. manských statků. Manové - byli to drobní šlechtici, kteří drželi lénem nevelké majetky a byli vázáni k Brumovu vojenskou službou. Brumovští manové se původně dělili na 2 vrstvy:

Byl vystavěn na horském výběžku, který souvisel s okolím jen úzkou šíjí. Hrad tvořil palác s mohutnou věží, která se dodnes dochovala (jako rohová věž) spolu s plášťovou zdí. Od počátku měl významnou strategickou funkci, neboť byl jedním z nejstarších hradů na tehdejším moravsko-uherském pomezí. V l. 1256 - 1273 jej držel Smil z Obřan. V l. 1294 - 1303 byl jeho purkrabím Oldřich z Hradce, správce tzv. lucké provincie. Na svou dobu mohutný hrad byl nejen střediskem panství, ale i uvedené provincie. K hradu náleželo několik manství. Počátkem 15. století tu sídlil Boček mladší z Kunštátu. Pevnost hradu se prokázala v husitských válkách, kdy jej několikrát marně obléhal Zikmund i olomoucký biskup Jan XII. Železný, neboť Boček byl nakloněn husitům. V druhé polovině 15. století byl hrad v zástavě Cimburků a velmi utrpěl za česko-uherských válek, když se jej v r. 1486 zmocnil uherský král Matyáš. Od 80. let 15. století drželi hrad Podmanínové; Jan z Lomnice, který jej získal v r. 1520, opravil jeho opevnění, zvětšil hradní palác a rozšířil zejména předhradí o bezpečnější hradby a příkopy, aby hrad mohl odolávat náporům z blízkých Uher. Lomničtí drželi hrad až do r. 1574, poté připadl spolu s rozsáhlým panstvím Zdeňku Říčanskému Kavkovi z Říčan. Jeho nástupci Janu bylo panství dvakrát zkonfiskováno; v r. 1608 a podruhé za stavovského povstání v r. 1618. Na podzim 1621 se vzbouřili zdejší poddaní proti utiskování vrchnosti a spolu s uherskými vojsky Bethlena Gábora hrad dobyli a vyplenili. Po r. 1622 se dostává hrad do majetku Forgáčů a dalších uherských rodin, které se tu rychle střídaly. V r. 1760 poprvé vyhořel, byl však obnoven. V r. 1820, kdy náležel Štěpánu Illesházymu, vyhořel podruhé a rychle zpustl. Neustále se rozpadal, neboť ani další držitelé panství, Sinové a Dreherové, neměli zájem o jeho záchranu. Dnes se z hradu zachovala část plášťové zdi a rohová věž, znatelná jsou i nádvoří ze 16. století i bývalá hradní brána a zdi chránící hrad z přístupné severní strany. V posledních letech Krajské středisko státní památkové péče v Brně znovu upravilo a zabezpečilo vyhlídkovou věž. V současné době se zde provádí rozsáhlý archeologický průzkum.