V lese, na konci skalnatého výběžku u lesní úvozové cesty stojí malý památník s vyobrazením andělíčka a umrlčí lebky, na památku turkotatarských a kuruckých vpádů a utrpení obyvatelstva Valašskokloboucka ve 2. pol. 17. století a poč. století 18.
K památníčku Andělíček se dostanete, když se vydáte pěšky některou z úvozových cest - buď tou, co vede od silnice z Valašských Klobouk na Brumov mezi kapličkou a hájenkou (Hájenka a kaplička je 400m od konce Valašských Klobouk). K Andělíčku je to tudy asi 2,5 km. Druhá cesta k Andělíčku začíná o něco dál u motorestu Koliba, kde je možno nechat auto. Od Koliby je to k Andělíčku asi 2 km. Obě cesty, jak od hájenky, tak od motorestu Koliba se pak sejdou a dovedou vás přímo k Andělíčku, který stojí po pravé straně v jednom záhybu úvozové cesty (Svážnice). Andělíček je zde umístěn na spodním končícím kamenném předělu směřujícím od jihu k východu. Další cestou kudy se k Andělíčku dostanete je značený turistický okruh rehabilitačního střediska Jelenovská, odkud se vydáte po zelené turistické značce k rozcestníku Matka - sedlo, odkud pak vede k Andělíčku úvozová cesta (od tur. rozcestníku - Matka sedlo k Andělíčku okolo 0,5 km). Stejnou cestou po zelené tur. značce se dá k Andělíčku dostat i z Brumova, když se vydáte směrem na Jelenovskou přes Matku - sedlo, kde odbočíte k Andělíčku.
George Párátko, 10.1. 2007
historie
Památník Andělíček na Vyškově u Valašských Klobouk
Historie památníčku Andělíček v lesích ve Vyškově u Valašských Klobouk se váže k památce na vojenské loupežné vpády Tatarů, Turků a Uhrů přes Vlárský průsmyk na Moravu v období počátku 17. století. Tyto loupeživé vpády se vyznačovali značným drancováním. Kuruci brali obilí, odváděli a zabíjeli dobytek, dospělé osoby brali do otroctví a vyrabované vesnice vypalovali. Tak se uvádí i v jednom zachovalém zápisu z této doby: "Kuruci vypálili město Klobůky roku 1704 tak, že až do roku 1736 dokonale vystavěno nebylo". Dále pak očitý svědek z Brumovské ulice v tomto pamětním zápisu píše: "Sedm let v našich horách na Vyškově (lokalita u Valašských Klobouk), jak v létě, tak v zimě jsme zůstávali a skrze to v našich horách přebývání, lišky, zajíci, vlci a mnohá jiná zvěř z hor vyšli a v městě Klobůcích v pecích sedm let své obydlí měli a tam líhli." (Pramenem je tzv. Kráčalíkova kronika,…
číst dále
George Párátko, informace čerpány z časopisu Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka, číslo 1/2000, ročník I. str.57, 10.1. 2007
pověsti
Tradovaná pověst o Andělíčku
K památníčku Andělíček se váže legenda, kterou nám jako dětem vyprávěli naši prarodiče a jim zase jejich. Zdali je pravdivá, či není to nevím, jak jsem jí slyšel tak jí vyprávím. Tenkrát když Valašsko plenili Tataři a lidi byli nuceni se skrývat po místních lesích, se i někde poblíž místa kde původně stával Andělíček skrývali lidé z Klobůk a okolí v naději, že ujdou pozornosti tudy projíždějících Tatarů. Mezi těmito skrývajícími se ubožáky, prý byla i jedna žena, která s sebou měla maličké děťátko. A stalo se pak, že když se takto skrývali, zrovna když okolo projížděli Tataři, že to malé se rozplakalo a tím Tatarům prozradilo místo, kde se lidé ukrývali. Tataři pak ty, které se jim podařilo objevit a chytit nemilosrdně povraždili. A tak na památku této smutné tragédie tam pak byl postaven o mnoho let později památníček Andělíček.