Památník Andělíček

Tak se uvádí i v jednom zachovalém zápisu z této doby: "Kuruci vypálili město Klobůky roku 1704 tak, že až do roku 1736 dokonale vystavěno nebylo". Dále pak očitý svědek z Brumovské ulice v tomto pamětním zápisu píše: "Sedm let v našich horách na Vyškově (lokalita u Valašských Klobouk), jak v létě, tak v zimě jsme zůstávali a skrze to v našich horách přebývání, lišky, zajíci, vlci a mnohá jiná zvěř z hor vyšli a v městě Klobůcích v pecích sedm let své obydlí měli a tam líhli." (Pramenem je tzv. Kráčalíkova kronika, jejíž pozdější opisy jsou uloženy například v SOkA Zlín, Archiv města Valašské Klobouky, i.č. 257.). Mnoho lidí bylo v té době nuceno opustit své obydlí a jelikož blízký Brumovský hrad nebyl schopen přijmout pod ochranu svých hradeb všechny utečence, byli tito nuceni skrývat se a žít v místních lesích, až do roku 1710, kdy za Trenčínem generál Heister zcela porazil Kuruce a Klobučané se mohli z hor Vyškova začít vracet do svých opuštěných domovů. Na památku těchto událostí pak místní Kloboucký rodák František Talafa (narozen: 13. prosince 1840; zemřel: 29. dubna 1904) vytesal pískovcový památníček zvaný Andělíček, který pak umístil do lesů ve Vyškově. Žel, kdy byl tento pomník vytvořen se nepodařilo zjistit a také ani jeho původní umístění. Osud památníčku totiž nebyl poklidný. Někdy v období 1. světové války se totiž ve Vyškově prováděla těžba lesa a během těžby byl původní památník zničen a jeho zbytky se ocitli ve vyježděných kolejích po dřevařích, či místním potůčku. Po několika letech je objevil vnuk Františka Talafy, Jaroslav Jaroš (narozen 24. března 1904 ve Valašských Kloboukách, zemřel 7. února 1954 tamtéž). Z původního památníku se mu podařilo najít dvě části, které za pomoci kamarádů vynesl k místu kde stojí památníček dnes. Ve spodní části objevených zbytků původního památníku byla vytesána do kamene lebka se zkříženými hnáty. Vrchní část s obloukovitou stříškou znázorňovala hlavu andělíčka. Další - střední část, která by spojovala obě nalezené části se však nepodařilo najít. Jaroslav Jaroš tedy k těmto dvou částem původního památníčku vytesal v roce 1936 nový památníček s původními motivy umrlčí lebky v dolní části a s andělíčkem v horní části památníčku. Tento nový památníček pak umístil doprostřed mezi ony dva kusy z původního památníčku Andělíčka Františka Talafy. To na památku a k připomenutí utrpení Valašského obyvatelstva za turkotarských a kuruckých vpádů na Valašsko z druhé poloviny 17. století a z počátku století osmnáctého.

Mezi těmito skrývajícími se ubožáky, prý byla i jedna žena, která s sebou měla maličké děťátko. A stalo se pak, že když se takto skrývali, zrovna když okolo projížděli Tataři, že to malé se rozplakalo a tím Tatarům prozradilo místo, kde se lidé ukrývali. Tataři pak ty, které se jim podařilo objevit a chytit nemilosrdně povraždili. A tak na památku této smutné tragédie tam pak byl postaven o mnoho let později památníček Andělíček..