kovárna (dům č. p. 27)

Současnou podobu mu dala přestavba na přelomu 18. a 19. století a vzorně provedená oprava na konci 20. století. Spolu se sousední rychtou (viz heslo) tvoří základ budovaného skansenu jizerského podhůří..

Je doložena jeho svatba roku 1669, lze tedy předpokládat, že se narodil někdy koncem třicetileté války. O 10 let později vedl delegaci poddaných z frýdlantského panství, která chtěla předat císaři Leopoldu I. stížnost na zacházení ze strany hraběte Gallase. Císař stížnost skutečně za svého pobytu v Brandýse nad Labem v listopadu téhož roku převzal, vzhledem k jejímu vyřizování hejtmanem Boleslavského kraje a následně samotným Gallasem však pochopitelně vyzněla naprázdno. Naopak byla jedním z důvodů pro vydání zákazu obracet se se stížnostmi přímo k císaři a nařízení o potrestání všech podobných pokusů. V dubnu následujícího roku bylo na panství posláno vojsko, které mělo situaci zklidnit. V létě 1681 se mezi poddanými vybraly peníze na Stelzigovu další cestu se stížnostmi do Vídně a na úplatky pro příslušné úředníky. Kovář byl však cestou zatčen a převezen do vězení v Praze, odkud uprchl, byl však chycen a 7. 10. 1682 odsouzen k nuceným pracím v pevnosti Ráb (Györ). Odtud uprchl a skrýval se ve Slezsku a Lužici, odkud navštěvoval rodinu v Řasnici. Roku 1684 byl chycen a uvězněn ve věži frýdlantského zámku. Původně zamýšlený hrdelní trest byl změněn na opětovné vyhnanství v Rábu, kam s ním směla odcestovat i manželka. Přesun, který se uskutečnil 27. 4. – 11. 5. 1687 je poslední doloženou episodou Stelzigova života, o jeho dalších osudech neexistují spolehlivé zprávy. Stelzigův život a zejména legenda o něm se staly podkladem pro román Václava Kaplického Železná koruna..