Świecie

pohled na gotické jádro od západu

© iV 4. 5. 2007

Nepřístupnost

Zřícenina hradu je v soukromých rukou a opravuje se. Je přístupná příležitostně podle přítomnosti majitele. Majitel je moc milý a i když je v areálu cedule s historií hradu i v češtině, povypráví ji sám včetně postupu a výhledu prací v polštině, popř v němčině. Vstupné je EUR 1,20/osobu. Prohlídka areálu je volná.

Původní gotické jádro zaujímalo vrcholovou část rulového skaliska nad potokem a mělo tvar nepravidelného oválu, přizpůsobeného tvaru staveniště. Jeho delší osa je dlouhá 27 metrů a maximálně 11 metrů široká. Ovál tvoří téměř 2,5 metru silná zeď z rulových lomových kamenů. Vnitřek byl rozdělen na dvě části. V menší severozápadní – nejvíce chráněné části – byl obytný objekt se zarovnanými lícovými zdmi. Větší jihovýchodní část tvořilo malé nádvoří, do kterého se vstupovalo brankou z jihovýchodu v mírném oblouku kurtiny. K brance vedl mostek přes příkop. Téměř celé jádro obíhala parkánová hradba se střílnami. Je možné, že hradba chránila i níže položené podhradí. Při přestavbách v 16. a 18. století vyrostl zřejmě na místě bývalého předhradí nový pravoúhlý renesanční palác, ze kterého se dochovaly zbytky kleneb v přízemí. Do zámku byla začleněna i starší stavba kaple, pozůstatkem je hranolová věž s osmibokou nástavbou.…  číst dále

Hrad byl postaven počátkem 14. století na popud svídnicko-javorského knížete Bernarda (zemřel v roce 1326). Náležel k obranným hradům tehdejšího kraje Kwisy a střežil cesty z Lužice do Slezska. V roce 1527 hrad zničil požár, po kterém byl opraven a přestavěn na renesanční zámek. Další stavební úpravy proběhly na začátku 18. století. Obě přestavby částečně poškodily gotické dispozice. V roce 1760 přestal zámek sloužit jako šlechtické sídlo a v roce 1827 znovu vyhořel, znovu opraven už nebyl. Mezi světovými válkami tady fungoval zájezdní hostinec. Od roku 1945 zámek chátrá. Současní majitelé už ale částečně (pod archeologickým dozorem) vyklidili suť a zeminu z trosek hradu a odstranili náletové dřeviny.

Půdorys místa

© J. Sawiński