Czocha

Předhradí na jihu za příkopem obcházela přístupová komunikace ze západu. Původní hrad, uzavřený v novější zástavbě, prozrazuje hlavně mohutný válcový bergfrit. Ten je přiložený zevnitř k na jihu zesílené štítové zdi v pravoúhlém jihozápadním nároží – mohl tak kontrolovat předpolí s příjezdovou cestou, šíjový příkop s mostem i bránu v západní hradbě. Dnes je ukončen dvojitou kopulovitou helmicí a obklopují ho třípodlažní budovy z poloviny 17. století s novorenesančními štíty. Hrad byl původně jednodílné dispozice ve tvaru obdélníka, palác stál v severní části staveniště a podle tloušťky zdí šlo o velkou věžovitou stavbu kosodélníkového půdorysu cca 15x20 metrů. Později byl značně přestavěn a nyní má čtyři podlaží, z nichž první dvě je možné považovat za původní raně gotické. Má sedlovou střechu s vysokými bočními štíty a s centrálním komínem. V prvním podlaží je místnost s lomenou valenou klenbou, ve druhém tzv. Rytířský sál zaklenutý křížovou klenbou. Z původního hradu se zachovaly i relikty hradeb v novějších budovách. V renesanční fázi přestaveb zaplnila místo mezi palácem a malým nádvořím další obytná čtyřpodlažní budova se sedlovou střechou a zdobnými štíty. V její východní části je Velký sál s trámovým stropem a honosnou výzdobou. Západně od něj je knihovna, v horních poschodích jsou ložnice. Na východě a jihu malého nádvoří stojí čtyřpodlažní renesanční zástavba s mansardovými střechami a novorenesančními štíty se třemi řadami mělkých arkád. Jižní vstupní vestibul je klenutý, stejně tak chodba v západní části. Ve východní části je Malá jídelna, široké schodiště vede do tzv. Velké jídelny. Hlavní brána s erbovní výzdobou Nostitzů je dnes na jihu a vede k ní vysoký most. Západní portál je renesanční s korintskými pilastry. Mladší opevnění se skládá z branských stavení na jihozápadě, nízké bašty vedle mostu a bastionu na jihovýchodě. Dnešní podobu získal hrad při poslední puristické přestavbě v letech 1909–14 pod vedením Bodo Ebhardta, který mu vtiskl romantický goticko-renesanční historizující vzhled. Budovy paláce byly zvýšeny a dostaly vysoké pseudorenesanční trojúhelníkové štíty, instalovány byly četné arkýře a krakorce, pořízena sgrafitová výzdoba. Úpravami prošly i interiéry – malby provedl profesor Max Koch, výplně oken vitrážista Eduard Stritt, byly instalovány vlašské krby apod..

Někdy po tomto roce začal Jindřich Javorský se stavbou hradu a své území dokázal uhájit i proti mocnému českému králi Janu Lucemburskému. V roce 1350 uzavřel Bolek II. Svídnický dohodu o dědictví s českým králem a římským císařem Karlem IV, kterou v roce 1353 potvrdil sňatek Karla IV. a Bolkovy neteře Anny Svídnické-Javorské (jediné dědičky těchto dvou větví rodu Piastovců). A tak se území stalo opět součástí zemí Koruny České, a to až do 18. století, kdy Slezsko za vlády Marie Terezie získalo Prusko. Hrad se po připojení k Čechám dostal do držení rodů Dohnau (Donínů) a Döbschützů. Za husitských válek byl hrad obsazen husity a tehdejší majitel – císařský rada Hartung von Kluks – si ho musel dobývat zpátky. Po roce 1453 se Czocha na dvě a půl století dostala do držení polského rodu Nostitzů. Během 16. století byl hrad za Johanna Nostitze a Abrahama Nostitze renesančně přestavěn a lépe opevněn. V následujícím století proběhly další přestavby – například stavba dnešního mostu přes hluboký příkop, který se změnil ve zvěřinec. V roce 1703 se majitelem území okolo Kwisy stal významný dvořenín Augusta II. – Johann Hartung von Uechtritz. V roce 1793 postihl hrad rozsáhlý požár, který zničil i umělecké sbírky. O rok později začaly rekonstrukce, ale objekt spíše chátral. Poslední úpravy proběhly v letech 1909–1914, kdy se stal majitelem Czochy drážďanský továrník Ernst Gütschow. Puristická přestavba bohatila celý objekt o řadu nepůvodních prvků a dodala mu vzhled pohádkového hradu. Tuto akci řídil profesor Bodo Ebhart z Berlína. Po 2. světové válce byl hrad zabaven polskou vládou a stal se z něj armádní rekreační objekt. V současnosti je hrad veřejně přístupným hotelem..