Gryf

Palác o velikosti 9x20 metrů byl dvoupatrový s podsklepením. Částečně dochované přízemí bylo dvoudílné, v menší místnosti jsou zbytky klenby, větší místnost byla plochostropá. V patře jsou patrné zbytky vstupu do patra z hradebního ochozu. Na severu k paláci přiléhala kuchyně, původně snad jen dřevěná – zbyla zde výlevka zazděná v hradbě. Novější zděná kuchyně postavená na stejném místě (asi v 16. století) měla klenbu, která přecházela v komín. Nalevo od brány jsou zbytky kaple. Další stavby – trojpodlažní věžovitý objekt za západě vně hradby a další uvnitř jádra – pocházejí z přestavby v roce 1546. Tehdy také zřejmě získal hrad vysoké renesanční štíty, sgrafita a další atributy renesanční výzdoby. Střední část hradu z 15. století měla bránu při západní hradbě. Lehce lichoběžníkový palác stojí na skalnaté plošině a předstupuje celou svou hmotou před hradbu. Přízemí je trojdílné, v patře je jediná velká místnost s velkými okny a arkýři na krakorcích. Do dolního hradu se vstupovalo hranolovou branou s cihlovým vystěním portálu od jihu. V dlouhém přístupovém koridoru se zachovala původní dlažba. V roce 1654 byla nad bránou vystavěna strážnice, v přízemí zaklenutá křížovou klenbou s hřebínky. Ve východní části dolního hradu jsou zříceniny úřednických budov..

Je nejstarší z opevněné linie na hranicích panství Kwisa s Českým královstvím, do které patřily také hrady Czocha, Świecie a Rajsko. Po vymření svídnické větve Piastovců koncem 14. století se hrad dostal do rukou českého krále Václava IV. Zadlužený panovník ho téměř ihned prodal rytíři Benešovi Chuśnikowi za 900 kop pražských grošů. Ten ustanovil správcem hradu rytíře Wolfa von Romke, který byl ale v roce 1399 popraven pro zbojnictví. V roce 1400 svěřil Beneš panství rytíři Gotschovi mladšímu Schoffowi, synu Gotsche staršího, vlastníka hradu Chojnik. Za nevyjasněných okolností přešel později hrad do vlastnictví tohoto rodu, který se přejmenoval na von Schaffgotsch. V jeho držení byl do konce 18. století, kdy si panstvo postavilo pod již nevyhovujícím hradem v roce 1798 nový klasicistní zámek. Poprvé byl hrad přestavěn zřejmě už v druhé půlce 15. století, a také na začátku a v polovině 16. století (prostředky na přestavbu měli von Schaffgotschové hlavně díky nově objeveným ložiskům cínu a kobaltu v okolí). Během třicetileté války byl hrad dvakrát obléhán. Nejdříve neúspěšně v roce 1639 generálem Stehlhausem (tehdy zahynulo 7 obránců a 132 Švédů), podruhé o šest let později, kdy po čtyřdenní statečné obraně pod vedením Leopolda Schaffgotsche Gryf kapituloval a tři roky jej okupovali Švédové. Další modernizací (zejména opevnění a dolní hrad) prošel Gryf krátce po odchodu Švédů v roce 1654. V roce 1745 ho obsadila vojska pruského krále během druhé slezské války. Ještě v roce 1778 proběhl další pokus o vylepšení fortifikace, ale krátce poté byl hrad definitivně opuštěn. Část hradu byla ubourána na stavební kámen..

Protože kvůli svému vysokému věku těžko snášel delší jízdu, když uviděl zalesněné návrší, rozhodl se, že tam zastaví se svou družinou a odpočine si. Les vypadal půvabně, podzimní slunce pozlatilo padající listí, na louce se chystali k odletu čápi, v nedalekém rybníčku kvákaly žáby. Knížecí pacholek jménem Petr, zaujatý malebným okolím, se rozhodl, že se tu porozhlédne po nějakém úlovku a už po chvíli bylo z vrchu slyšet halasné volání:

"Rychle, vaše výsosti, něco jsem nalezl!"

Vytržený z dřímoty vylezl rychle kníže na vrcholek, a nemoha popadnout dech, zeptal se:

"Co se stalo ničemo, proč tak řveš?"

"Pane, něco jsem nalezl. Nějakou nestvůru. Není to drak ani pták. Jakési ďábelské zvíře je to. Ve jménu Otce i Syna..."

A opravdu! V hustém křoví ležela ukryta dvě stvoření podobná lvům, ale s ptačími zobany a pařáty místo pracek. Ptačí vzhled doplňovaly také velké oči a opeřená křídla. "To jsou přeci mladí gryfové!" s nadšením zvolal kníže. "Dříve jich hodně žilo v Pobaltí, ale tady je to ohromná vzácnost."

"A jsou ty nestvůry nebezpečné?" zeptal se pacholek. "Ne, takhle mladí ne, ale staří bývají. Proto je kvůli bezpečností lidí musíme zabít."

Jak kníže řekl, tak udělal. Vytáhl ostrý meč a rozpoltil hlavu jednomu z gryfů. Z ještě před chvíli živého těla tryskala krev na hnízdo i na blízkou skálu. Druhý z gryfů vycítil nebezpečí a aby unikl osudu svého sourozence, podivně zavřeštěl a vrhl se na knížete. Ten upadl na zem, ale vzedmula se v něm dávná síla a gryfa udusil. Ještě dlouho potom kníže Boleslav vyprávěl podrobnosti této události. A na její paměť přikázal svému pacholkovi, aby na vrcholu tohoto kopce vybudoval hrad. Horu nazval Gryfí skála a hrad Gryf..