
Obec Vlachovice v okrese Zlín má téměř 1500 obyvatel. Nachází se na severním okraji CHKO Bílé Karpaty. Spadá do národopisné oblasti Valašsko, do mikroregionu Valašské Klobucko. Do obce jedou přímé autobusy z Brna, Zlína, Valašských Klobouk a Slavičína. V katastru obce se dochovalo osm sušáren ovoce, drobných lidových roubenek s pecí na sušení. Další sušárna u pálenice je moderní. V místním lidovém dialektu se pro ně používají slovéčka sušárňa nebo sušírňa. Od Muzea lidové kultury a tradic Vlachovska k nim vede naučná stezka Po vlachovských sušárňách ovoce. Stezka má tři části, z nichž jedna vede jižním směrem do místní části Vrbětice. Zde jsou dvě sušárny, Vaňatkova a Petrů. U obou jsou na stezce informační tabule. Vaňatkova sušárňa může být veřejnosti přístupná jednou za rok během akce Putování po sušírnách (první nebo druhá sobota v září). Organizátorem akce je občanské sdružení DOKOPY. Čtyři vlachovské sušárny jsou provozní, mezi ně patří i ta Vaňatkova. Během akce Putování po sušírnách může být v provozu.
Dubové podvaly (spodní trámy) jsou položené na základových kamenech v rozích roubenky. Zbytek roubenky je z jehličnatého dřeva. Šindelová střecha je sedlová se svisle bedněnými střešními štíty. Šindel je na střeše ve dvou vrstvách. Pod severozápadním štítem je krátká pultová střecha (podlomenice). Interiér je otevřený do krovu. Jsou v něm dvě příčkou oddělené místnosti, dřevárka a přebíračka. Do obou se vstupuje dřevěnými dveřmi v delším jihozápadním průčelí roubenky. Mezi dřevárkou a přebíračkou stojí pec ze šamotových cihel. Přikládá se do ní z dřevárky, která se nachází v severozápadní části roubenky. Nad pecí a po stranách pece je dřevěná sušárna s přihrádkami pro podnosy (lísky, lésy) s ovocem. Lésy jsou vypletené ze sto let starého proutí, které pochází z vlachovských farních polí. Ovoce bylo třeba přebírat a otáčet, proto se přilehlé místnosti říká přebíračka. Ta se nachází v jihovýchodní části roubenky..
V roce 2014 jí byl vrácen původní vzhled. Střecha je od té doby znovu šindelová. V letech 1920-2014 ji kryly betonové tašky. Je plně funkční a každý podzim se v ní suší ovoce. Nejprve se sušily trnky, pak jablka, hrušky nebo ořechy. Drobnější ovoce se sušilo celé. Na jeden podnos (lísku, lésu) se dávalo okolo 30 kg ovoce, najednou se proto mohlo sušit až 350 kg. Ovoce bylo třeba přebírat a otáčet. Délka sušení závisela na způsobu topení a na druhu ovoce. Trnky byly usušené za 2-3 dny. Nerozkrojené hrušky se sušily až 4 dny. K topení byly vhodné veliké kusy dřeva, které hořely celou noc. Způsob konstrukce sušárny ovlivňoval kvalitu sušení. Důležitý byl způsob odvodu dýmu. Sušárny s dřevěnou sušící komorou vykazovaly nejlepší výsledky, rychle se vyhřály a lépe odváděly páru. Důležitá byla pochopitelně kvalita ovoce a zkušenost sušiče. Sušené ovoce bylo na Valašsku významnou složkou obživy. Z Vlachovic se běžně vyváželo do všech koutů Moravy a do Rakouska. V katastru Vlachovic bylo původně 25 sušárňí. Sušily se v nich i bylinky, len a konopí. Při topeništi se často udilo maso..