Hofkirche
© Anton Fedorenko, 04/2011
Kostel je v zásadě pětilodní barokní basilikou s chórovým ochozem a rohovými kaplemi, orientovanou k jihozápadu. V čele severovýchodního průčelí stojí 84 m vysoká věž na silně eliptickém půdorysu, díky němuž je její silueta velmi proměnlivá. Největší saský katolický kostel je zvnějšku ozdoben 78 nadživotními sochami světců. Vnitřní boční lodi a chórový ochoz sloužily pro procesí, která tak mohla nerušeně probíhat, aniž by provokovala luteránské obyvatelstvo města. Z vnitřního vybavení přežily bombardování především velké varhany nejslavnějšího saského barokního varhanáře Gottfrieda Silbermanna (1683–1753), které byly včas evakuovány, bohužel byla zničena většina freskové výzdoby. Pod kostelem se nachází wettinská rodinná hrobka, v níž spočinulo i srdce Augusta Silného (pohřben v Krakově).
Kurfiřt Friedrich August I., řečený August Silný, přestoupil roku 1697 na katolictví, aby zvýšil své šance na získání polské koruny. Realisticky se snažil o to, aby nepopudil své luteránské saské poddané, zřídil proto pouze katolickou kapli v prostorách zámku (1709). Až roku 1738 pozval z Petrohradu italského architekta Gaetana Schiaveriho a pověřil ho úkolem postavit katolický dvorní kostel. Pro stavbu byl zvolen prostor mezi zámkem a mostem, kostel byl postaven tak, aby pojal celý dvůr a umožnil konání procesí tak, aby neprovokovala protestantské obyvatelstvo. Ještě nedokončený kostel byl vysvěcen 29. 6. 1751, věž byla dokončena roku 1755. Kostel poškodilo pruské bombardování roku 1760. Těžce zasažen byl v únoru 1945, obnova začala brzy po skončení války, od počátku 90. let důkladná obnova rozsáhlé sochařské výzdoby. Roku 1980 povýšil Jan Pavel II. kostel na katedrálu. Reminiscencí na účast italských umělců a řemeslníků při stavbě je název… číst dále
|
Přihlášení |
