
Kostel stojí na labském nábřeží, mezi Residenčním zámkem a řekou. Parkování v celém širším centru města zpoplatněno, příjezd z ČR po D8/A17/A4, křižovatka Dresden Altstadt a dále po místních komunikacích.
Nejbližší stanicí městské železniční rychlodráhy, linky S1 (navazuje v Bad Schandau na mezinárodní osobní vlaky z Děčína) je nádraží Dresden Mitte asi 400 m západně.
Kostel je volně přístupný mimo dobu mší, v poledne vždy asi půlhodinový varhanní minikoncert.
Největší saský katolický kostel je zvnějšku ozdoben 78 nadživotními sochami světců. Vnitřní boční lodi a chórový ochoz sloužily pro procesí, která tak mohla nerušeně probíhat, aniž by provokovala luteránské obyvatelstvo města. Z vnitřního vybavení přežily bombardování především velké varhany nejslavnějšího saského barokního varhanáře Gottfrieda Silbermanna (1683–1753), které byly včas evakuovány, bohužel byla zničena většina freskové výzdoby. Pod kostelem se nachází wettinská rodinná hrobka, v níž spočinulo i srdce Augusta Silného (pohřben v Krakově)..
Až roku 1738 pozval z Petrohradu italského architekta Gaetana Schiaveriho a pověřil ho úkolem postavit katolický dvorní kostel. Pro stavbu byl zvolen prostor mezi zámkem a mostem, kostel byl postaven tak, aby pojal celý dvůr a umožnil konání procesí tak, aby neprovokovala protestantské obyvatelstvo. Ještě nedokončený kostel byl vysvěcen 29. 6. 1751, věž byla dokončena roku 1755. Kostel poškodilo pruské bombardování roku 1760. Těžce zasažen byl v únoru 1945, obnova začala brzy po skončení války, od počátku 90. let důkladná obnova rozsáhlé sochařské výzdoby. Roku 1980 povýšil Jan Pavel II. kostel na katedrálu. Reminiscencí na účast italských umělců a řemeslníků při stavbě je název nedaleké restaurace Italská vesnička (Italienische Doerfchen)..