
Obec Brunovce leží na západním Slovensku v okrese Nové Město nad Váhom v Trenčínském kraji na pravém břehu Váhu. Prochází jí silnice, která spojuje uvedené okresní město a Piešťany. Hlavní architektonickou památkou obce je kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) stojící při silnici a je nápadný čtyřmi nárožními věžemi s cibulovitými kopulemi. Zámek obklopuje park. Celý areál je bohužel veřejnosti nepřístupný a zvenčí není zámek příliš vidět.
Nárožní věže byly při barokní přestavbě ukončeny cibulovitými kupolemi. V přízemí severní fasády vede do parku otevřená pilířová arkádová chodba. V dvorním traktu je kaple Nanebevzetí Panny Marie z 2. poloviny 17. stol. Po odstranění původního čtvrtého zámeckého křídla byla oratoř kaple upravena a na příčné stěně byla zhotovena napodobenina původního štukového stropu. V kapli je barokní oltář zhotovený kolem roku 1700 a na stěnách jsou barokní obrazy Blažených a Zatracených z Posledního soudu z téže doby. Kolem zámku se rozkládá anglický park, u jehož vstupní brány stojí rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. stol..
V Brunovcích, v historických pramenech prvně uváděných roku 1374, měl původně stát dřevěný lovecký zámeček Forgáchů (Forgáchovcov). V letech 1695-1697 nechali Berčéniové na jeho místě vybudovat nový opevněný čtyřkřídlý renesanční zámek s obloučkovou atikou. Areál byl obehnán valem a vodním příkopem napájeným z Váhu. V roce 1723 zámek koupil P. Šándor ze Slávnice, který jej nechal barokně upravit. Další barokní přestavba proběhla v polovině 18. století. Nárožní věže byly při barokních úpravách ukončeny cibulovitými kupolemi. Poslední úpravy byly provedeny kolem roku 1900 za Medňanských (Mednyánszkych), kteří tu měli bohaté sbírky nábytku a keramiky. Ve dvorním traktu zámku se dodnes nachází malá kaple zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, v níž je barokní oltář zhotovený kolem roku 1700 s obrazem symbolizujícím zasvěcení. K zámku přiléhá anglický park. Posledním soukromým majitelem byl hrabě Otto Walterskirchen. V roce 1988 byly při rekonstrukci na fasádách odkryty a restaurovány původní malby s figurálními motivy. Od roku 1997 objekt patřil Únii žien Slovenska, od roku 1999 jej vlastní Národní bezpečnostní úřad SR a v současnosti slouží jako školicí středisko státní správy..