Albertovec

Obec Štěpánkovice, jejíž součásti Albertovec je, vlastnili již od roku 1712 Lichnovští z Voštice. Po roce 1742 se Štěpánkovice spolu s Chuchelnou staly v důsledku berlínského míru součástí Pruska. V té době začali Lichnovští s výstavbou celé řady dvorů a jedním z nich byl i dnešní statek Albertovec. Ten nechal vybudovat v letech 1814-1826 správce chuchelenského panství Johann Hilveti. V roce 1870 byl za Karla Maxe Lichnovského, vnuka zakladatele Albertovce Eduarda Marii Lichnovského v jihovýchodní části dvora postaven obdélníkový jednopatrový klasicistický zámek sloužící pro správu majetku Lichnovských a pro pobyt majitelů panství. V roce 1895 byla k východní části zámku přistavěna cihlová budova ve stylu pruské cihlové architektury. Velké architektonické úpravy provedl v roce 1915 švýcarský architekt Julius Bühler, jehož tvorba byla ovlivněna módními uměleckými směry počátku 20. století. Západní strana vlastního zámku byla ozdobena vysokým pseudobarokním zvlněným štítem zvýrazněným arkýřem se zvoncovitou stříškou. Okna severního průčelí ozdobil jemnými šambránami a ke vchodu přistavil verandu s okrouhlou stříškou.

Druhá "zámecká" stavba v těsném sousedství zámku byla opatřena klasicistickým sloupovím a plnila funkci ozdobného vstupu do jízdárny. Na střechu umístil architekt drobnou zvoničku.

Majetkem Lichnovských zůstal dvůr se zámkem až do roku 1945, kdy přešel do vlastnictví státu. Drtivou většinu 2. poloviny 20. století zde byl umístěn hřebčín. Po roce 2000 došlo k privatizaci a objekt byl postupně zrekonstruován.