
Město Nowa Ruda (česky Nová Ruda, německy Neurode nebo Neürodt) se nachází v okrese Kladsko v Dolnoslezském vojvodství v polském Slezsku nedaleko česko-polské státní hranice. Město leží v údolí vodních toků Rudawka a Włodzica a obklopují jej hřebeny Sovích hor a Vladzické vrchoviny. Nowa Ruda má množství světských i sakrálních památek. Nejvýraznější dominantou je novogotický římskokatolický farní kostel sv. Mikuláše stojící vysoko nad řekou Włodzica nedaleko zámku, v ulici Kościelna. K dalším sakrálním stavbám patří kostel Povýšení sv. Kříže, kostel sv. Barbory, kostel Božího těla, kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Anny na kopci za městem.
Trojlodní chrám s příčnou lodí stojící na půdorysu latinského kříže je lemovaný dvoupatrovými přístavky obsahujícími kaple a galerie. Věž kostela je umístěna asymetricky, na severní straně kostela. Jednopatrová sakristie je postavena šikmo k ose kostela. Těleso kostela je podezděné a zpestřené věžovými schodišti s jehlancovými kupolemi a pavlačemi s nepravidelnými rizality. Fasády obložené různobarevnými klinkerovými cihlami jsou členěny keramickou kordonovou římsou a zakončeny vlysem čtyřlístku a profilovanou keramickou římsou s modiliony. Fasády jsou navíc zdobeny rozetami, kružbami a různými vlysy. Interiér presbytáře, uzávěry příčné lodi a stěny lodi jsou členěny pilíři. V presbytáři a příčné lodi jsou kaple a ochozy s hrotitými oblouky. Boční lodě mají ochozy spojené s hudebním kůrem. Pilíře, trámy, okenní rámy, portály, klenební žebra, ochozové balustrády a vnitřní parapety jsou obloženy barevnými klinkerovými cihlami. Stropy interiéru jsou zaklenuty křížovými žebrovými klenbami zdobenými dekorativní polychromií zdůrazňující průběh žeber. Interiér má bohaté a stylově jednotné novogotické zařízení z konce 19. století..
Dne 27. května 1622 byl kostel zničen při útoku na město Františem Bernardem z Thurnu. V roce 1623 byla zahájena barokní přestavba a následně sloužil jako katolický farní kostel. V 18. a 19. století byl mnohokrát opravován. Dne 23. května 1884 kostel a okolní domy zničil požár. Následně bylo rozhodnuto o výstavbě nového, většího kostela na místě původní stavby a sousedních pozemcích. Projekt zpracoval architekt vratislavské diecéze Joseph Ebers (*1845–†1923), který vystudoval na Technické univerzitě v Hannoveru. Dne 27. července 1885 byl položen základní kámen a začala stavba základů. V roce 1886 zedníci pod vedením Adolfa Lauterbacha z Wojborze postavili stěny do výše střechy. V roce 1888 byly vybudovány krovy a zvonice, ve které byl umístěn zvon zvonaře Geittnera z Vratislavi. V roce 1889 započala stavba věže. Zařízení interiéru bylo v roce 1889 doplněno dekorativní polychromií od malíře Krachwitze ze Ząbkovic a roku 1890 vitráže z dílny Dr. Quidmanna od malíře Dürka ze Zittau a Rednera z Vratislavi. Slavnostní vysvěcení kostela sv. Mikuláše provedl 18. října 1890 arcibiskup pražský hrabě František Schönborn. Novogotické vybavení kostela bylo zhotoveno v letech cca 1889–1914 J. Elsnerem z Mnichova, A. Wittigem z Nowé Rudy, Dorfem z Niwnice, Schmidtovou dílnou z Lądku a F. Wagnerem z Kladska. Polychromie některých oltářů vytvořil malíř H. Richter z Lądku. U novogotického kostela byla postavena slohově jednotná kaple Panny Marie, fara a hospodářská budova. Všechny tyto tři stavby pravděpodobně také navrhl Joseph Ebers. V roce 1945 přešel kostel do rukou Poláků a prvním polským farářem byl jmenován Fr. Dr. Michał Białowąs. Kostel se nachází v okrese Kladsko (polsky Kłodzko), jehož převážná část byla až do roku 1972 součástí královéhradecké diecéze..