Severozápadní nároží
© Luděk Pitter 08/2006
Zámek se nachází v těsném sousedství polských hranic, které zde tvoří říčka Opavice. Od hranic zámek odděluje jen úzká asfaltová silnice vedoucí z obce Linhartovy do města Město Albrechtice. Majitelem zámku je od roku 2001 Město Albrechtice a také se o zámek jako správný vlastník stará a v polovině roku 2006 byla ukončena 2. etapa rekonstrukce zámku.
Linhartovy leží na hranicích Osoblažska a Krnovska. Obě oblasti se dnes stávají cyklistickým rájem a rekonstruovaný zámek se stal další zajímavostí zvyšující atraktivitu tohoto regionu.
Na základech původní vodní tvrze ze 14. stol. byl v 30. letech 16. stol. postaven renesanční zámek, který byl barokně upraven ve druhé polovině 17. stol. Zámek obklopuje park, ve kterém stojí památný dub zimní jehož stáří se odhaduje snad až na 850 let.
Zámek je tvořen čtyřkřídlou, třípodlažní budovou, na půdorysu téměř čtvercového tvaru, bez věže velikosti 38,20 × 37,30 m. V severozápadním nároží vysunutá válcová věž. Dnešní arkádový portikus při dnes hlavním vstupu v severním průčelí zámku nesoucí rozměrnou terasu byl upraven až za Oppersdorfů, stejně jako se změnila funkce vstupu do zahrady v západním průčelí, který byl doplněn balkonem s kovaným klasicistním zábradlím. Na nádvoří jednopatrový arkádový ochoz se zazděnými arkádami. ...Fasády barokní..
Zámek stojí při břehu Opavice. Původní cesta nevadla jako dnes při zámku, ale za řekou, dnes na polském území. ...To spolu s dalším svědčí, že se původně jednalo o vodní tvrz, která byla postavena po roce 1377. Podle některých autorů je poprvé písemně doložena roku 1410. Tvrz stála při cestě z Krnova do Zlatých Hor a její význam postupně stoupal. O vzhledu tvrze se nedochovaly prakticky žádné záznamy, tvrz byla snad obehnaná vodním příkopem a měla vjezd s padacím mostem ve východním křídle. O majetkových poměrech lze pouze konstatovat, že tvrz byla krátce spojena s rytíři z Vladěnína (pobočné větve rodu Fulštejnů). V roce 1504 získal tvrz Ojíř z Fulštejna, syn Václava na Vladěníně. Podle novější literatury to byl právě on, kdo na základech staré tvrze dal vznik renesančnímu zámku ve 30. letech 16. stol. Ten byl sice čtyřkřídlý, neměl však uzavřený půdorys. Jižní křídlo bylo kratší a v proluce mezi jižním a východním křídlem byla nejspíše brána. V té době měl zámek pravděpodobně více než jednu věž. Od roku 1578 se stává majitelem panství Václav Haugvic, který se oženil s Kateřinou Kravařskou ze Šlev, která získala zámek při vyrovnání. Václav Haugvic vlastnil Linhartovy až do roku 1588, kdy zemřel, ale jeho případná stavební činnost na zámku není nijak zdokumentována. Až za jeho syna Karla došlo k nadstavbě věže stojící dodnes. Zámek byl však s největší pravděpodobností poškozen v průběhu třicetileté války a tak roku 1646 se konstatuje, že „na statku lenhartovském a hošťálkovském živého člověka není“. A tak osmnáctiletý zadlužený další vlastník Ladislav Alois Haugvic roku 1658 odprodal Linhartovy Karlu Maxmiliánu Sedlnickému. Za Sedlnických byl zámek barokně upraven, v severovýchodním nároží budovy byla zřízena kaple a vzhled zámku z doby Sedlnických se dochoval prakticky do dnešní podoby. Sedlničtí vlastnili zámek od roku 1658 až do druhé poloviny 19. stol., kdy sňatkem s dcerou posledního majitele z rodu Sedlnických Karolínou, přešel majetek po její smrti do rukou rodu Oppersdorfů. V roce 1892 se majitelem stává krnovský obchodník ze suknem Eduard Wenzelides a Linhartovy tak přestavájí být šlechtickým sídlem. Po válce získal budovu zámku státní statek, později budovy spravoval státní podnik Zdravotnické zásobování a od roku 2001 je vlastníkem Město Albrechtice.
|
Přihlášení |
