
Pozdně gotická obytná věž středověkého městského opevnění a městského hradu, později romanticky upravená a dnes sloužící jako stylová restaurace a vinárna. Ottoburg, jak se stavbě říká, stojí na nároží ulice vévody Frydricha (Herzog Friedrich Strasse) a vévody Otty (Herzog otto Strasse), na okraji historického jádra tyrolského hlavního města Insbrucku, při řece Inn.
První písemná zmínka se o věži činí v roce 1476. Její historie však spadá až do roku 1180, kdy bylo vystavěno městské opevnění města a městký hrad rodem Andachů, jehož součástí věž jako obranný prvek vznikla. Památkou na toto období je kamenný portál ve 2. podlaží. Dle pověsti nechal věž pro obytné účely upravit kníže Zikmund v roce 1460 pro svou oblíbenou jeptišku (řádovou sestru). Pozdější císař Maxmilián I. propůjčil tuto obytnou věž v roce 1497 knížeti Rudolfu Anhaltskému, který byl však jako držitel uváděn i po své smrti v roce 1515. Snad právě proto získala budova někdy kolem let 1565–68 název „Eepurg“ (od slova öd Burg – prázdný hrad) a v roce 1628 současné pojmenování Ottoburg. Později se objekt stal součástí sídelního paláce vévodů meranských. V 18. století se název Ottoburg stal podnětem pro romantické pověsti spojující věž s dávným zakladatelem města Insbrucku Ottou II. z rodu Andachů. Ottoburg byl považován mylně či spíše romanticky za jeho městskou rezidenci. V současnosti velmi stylová restaurace a vinárna.