Goodrich

Hrad byl ve své nejstarší podobě donjonového typu, ke konci 13. stol. a na začátku 14. stol. byl ale rozsáhle přestavěn na francouzský kastel. Francouzský kastel je typ hradu s válcovými věžemi, které vystupují před hradbu a umožňují tak boční ostřelování nepřítele. Goodrich má válcové věže s polygonálními interiéry ve třech nárožích, zbývající čtvrté nároží zaujímá mohutná čtverhranná branská věž. Nejstarší částí hradu je čtverhranný donjon (obytná a obranná věž) z pol. 12. stol. Ten stojí poblíž jižní kurtiny (hradby mezi dvěma věžemi). Kurtina je kvůli němu dokonce prohnutá směrem ven, aby se mu vyhnula. Úzká mezera sloužila potřebám kuchyně. Vstup do donjonu byl v prvním patře severní nádvorní zdi. Jeho interiéry byly plochostropé a i dnes působí velmi strohým a temným dojmem. Vstupní portál byl později změněn na okno a nový vstup byl proražen v přízemí jeho nádvorní severní zdi. Dnes je možné vystoupit po schodišti až na ochoz donjonu. Nárožní válcové věže mají čtvercové skarpy. Nároží skarpů se zvedají v úhlu proti válcům věží a vytvářejí tak velmi elegantní dojem. V anglické terminologii je tento druh skarpů označován jako "spur buttresses" (skarpy s ostruhami či bodci). V rámci Británie je tento druh skarpů k vidění většinou jen na hradech a městských opevněních ve Walesu. Goodrich je v tomto ohledu pohraniční anglickou výjimkou. Navíc byly tyto skarpy módní jen velmi krátkou dobu v pokročilém 13. stol. a na začátku 14. stol. Dalším omezením je jejich výskyt pouze na šlechtických hradech. Král Eduard I. je na svých hradech nepoužíval, a to ani ve Walesu. Všechny tři nárožní věže byly obytné. Ta severozápadní je dnes ve velmi fragmentálním stavu, poněvadž se na ni soustředila dělostřelba při obléhání v roce 1646. V interiéru největší jihozápadní věže byly nalezeny základy starší menší věže. Dnes je tento nález interpretován tak že starší věž byla teprve ve výstavbě nebo čerstvě dokončená. Majitel hradu mohl přikázat její zboření a postavení věže větší možná proto, aby konkurovala svou velikostí podobné věži na hradě Chepstow ve Walesu. Čtverhranná branská věž v severovýchodním nároží hradu byla také obytná. Portál brány je ve východním průčelí věže. Vede k němu původní kamenný most přes příkop, který stejně jako věž pochází z období pokročilého 13. stol. Na kamenný most navazoval padací most brány. Přístup k mostu chránil půlkruhový barbakán na vnější straně příkopu před hradem, taktéž z pokročilého 13. stol. Přístupová cesta se v něm lomila v pravém úhlu před vstupem na most. Branský průjezd zabírá severní část přízemí věže, v jižní části je hradní kaple. Pod kaplí je tmavý suterén s jedním štěrbinovým oknem. V prvním patře byly dvě obytné místnosti s krby, ta nad průjezdem měla mechanismus ke zvedání dvou hřebenů (mříží v průjezdu). I přesto, že branská věž je čtverhranná, její východní čelo je složitější. Severní polovina průčelí s bránou je mírně zasunutá a čelo vyplňuje předbraní. Severovýchodní nároží napravo od vstupu zaujímá úzká nárožní válcová věž. Jižní polovina východního průčelí věže je naopak půlkruhová. Půlkruhové čelo se zvedá ze čtverhranného základu, takže je stejně jako u ostatních věží hradu zdobeno skarpem s bodci. Podél všech čtyř kurtin hradu stály budovy, které lemovaly centrální čtvercové nádvoří. Hlavní palác stál podél severní kurtiny a patřila k němu také severozápadní nárožní věž. Podél západní kurtiny stál velký sál. Na východní straně byl druhotný palác, ten byl v novověku zvýšen na dvoupatrovou stavbu. Podél jižní strany stojí zmíněný donjon a vedle něj byla hradní kuchyně. Hrad byl na jižní a východní straně chráněn širokým, ve skále vylámaným příkopem. V něm byl určitě držen dobytek, poněvadž hrad neměl kamenné předhradí. To se vyvinulo až v novověku podél chráněnější severní a západní strany hradu nad řekou a nad sousedním žlebem potoka. V podstatě šlo o široký parkán opevněný hradbou s malými válcovými věžemi v severozápadním a jihozápadním nároží. Vedla do něj výpadní branka ze 13. stol. v severní kurtině hradu. Brána předhradí byla na jižním konci u paty jihozápadní věže. Pozůstatky předhradí jsou dnes odkryté a dobře patrné. V západní části předhradí jsou základy stáje, do které se vkradli parlamentní vojáci v roce 1646. Po odvedení koní stáj zapálili..

l). Pozemková kniha Domesday Book z roku 1086 uvádí Godrika Mappesona jako majitele zdejších pozemků. Dnešní hrad nese právě jeho jméno. Godrikův hrad je zmiňován v letech 1101-1102, nemusel ale stát na dnešním místě. Po Godrikovi přešel hrad na Viléma fitz Baderona. V následující anarchii (první Anglické občanské válce, 1135-1153) mezi sebou bojovali dva kandidáti na trůn, král Štěpán (1135-1154) a Matilda. Štěpán převedl hrad kolem roku 1138 na Gilberta fitz Gilberta de Clare, čímž si zajistil kontrolu nad brodem přes řeku. Gilbertův syn Richard de Clare, přezdívaný Strongbow (Silný luk), převzal panství v roce 1148. Dnes je znám především jako dobyvatel Irska. Hradní donjon, nejstarší zachovalá kamenná část hradu, mohl vzniknout právě v jeho době. Richard ale o hrad brzy přišel, protože stejně jako jeho otec podporoval krále Štěpána a tím si vsadil na špatnou kartu. Od roku 1154 totiž vládl Matildin syn Jindřich II. Anglický. Goodrich zůstal v královských rukou do roku 1204. Richardova dcera Izabela byla ve své době jako dědička otcova majetku nejžádanější nevěstou v celé Anglii. Král Richard I. ji v roce 1189 zasnoubil s Vilémem Maršálem. Vilém byl nízkého šlechtického původu, ale postupně se vypracoval na nejmocnějšího šlechtice v zemi. Sňatkem s Izabelou získal její dědictví a v roce 1204 mu byl dán (vrácen) také hrad Goodrich. Shodou okolností bylo jejich manželství šťastné. V říjnu 1216 Vilém organizoval korunovaci devítiletého Jindřicha III. na anglický trůn za účelem odražení francouzské invaze. Korunovační hostina byla přerušena zprávou o velšském útoku na hrad Goodrich, který Vilém vzápětí odrazil. Vilém zemřel v roce 1219, jeho titul hraběte z Pembroku zdědilo postupně jeho pět synů, jeden po druhém. Žádný z nich neměl potomka. Goodrich přešel na čtvrtého syna Valtra, který na hradě žil a také zemřel 24.11.1245. Dědictví Viléma Maršála pak bylo rozděleno mezi jeho pět dcer. Goodrich tak přešel na Jana de Munchensi, manžela tehdy již zesnulé dcery Johany. Jan zemřel v roce 1247 a jeho podíl zdědila jeho sestra Johana de Munchensi. Král Jindřich III. Anglický zrovna v tom roce zařídil její sňatek s Vilémem de Valence, mladým rytířem z Francie a královým polovičním bratrem. Právě Vilém s Johanou zahájili radikální přestavbu hradu do jeho dnešní podoby. V roce 1261, pak brzy po roce 1280 a znovu v roce 1296 král daroval dřevo na hradní přestavbu. Vilém zemřel v roce 1296, Johana v roce 1307. Johana trávila na hradě po Vilémově smrti spoustu času. Zachovaly se podrobné údaje o jejím hospodaření. S celým svým doprovodem o síle 122 až 196 lidí cestovala od hradu ke hradu. Pro srovnání král Eduard I. měl v té době na cestách až dvojnásobný doprovod. V letech 1307 až 1324 byl majitelem hradu Johanin syn Aymer. Ten byl v roce 1317 cestou z návštěvy papeže v Avignonu uvězněn ve Francii. Aymer údajně dlužil peníze a nakonec musel zaplatit závratné výkupné ve výši 10400 liber. Z toho byl finančně zruinovaný po zbytek svého života. Poněvadž zemřel bezdětný, panství přešlo na jeho neteř Alžbětu Comyn. Alžběta byla násilně donucena předat Goodrich dvěma despotům, otci a synu stejného jména Hugh le Despenser. Její manžel Richard Talbot pak hrad jejím jménem zabral v roce 1326. Talbotům, hrabatům ze Shrewsbury, Goodrich zůstal až do roku 1619. V letech 1402-1404 byl opevněn k obraně proti velšskému povstání. Od konce 16. stol. byl pronajímán nájemníkům, v roce 1619 přešel kvůli dluhům na korunu. V roce 1631 jej ale získala zpět Alžběta Talbotová, která se provdala za Jindřicha Grey, hraběte z Kentu. V letech 1631-1632 došlo k opravě hradu nákladem hraběte, nadále v něm ale do roku 1644 pobýval nájemník Richard Tyler. V roce 1644, v době Anglické občanské války (1642-1651), se v něm opevnili royalisti. Po pádu města Hereford na konci roku 1645 se stal Goodrich místním centrem královské opory. V noci z 9. na 10. března 1646 se parlamentní vojáci vplížili do hradních stájí, které stály v předhradí, ukradli všechny koně a stáje zapálili. O tři měsíce později přitáhlo ke hradu parlamentní vojsko pod vedením Jana Birche. Obléhání probíhalo v červnu a červenci 1646 a hrad byl dělostřelbou proměněn ve zříceninu stejně jako nedaleký Raglan. Hradní posádka se vzdala 31. července 1646. V roce 1648 byla na příkaz parlamentu provedena částečná demolice. Dosavadní nájemník Richard Tyler dohlížel na demolicí svého obydlí. Hrabata z Kentu podporovala parlamentní stranu a hrad tak zůstal jejich majetkem. Za demolici dostali odškodné 1000 liber. V roce 1755 koupil Goodrich admirál Tom Griffin (1692-1771). V majetku jeho potomků zůstal až do převodu na státní památkovou péči v roce 1920. Od konce 18. stol. byly hradní zříceniny skvělou podívanou pro turisty, kteří jezdili na lodích po řece Wye. Od roku 1873 měli k dispozici také železnici. Hradní zříceniny byly ve 20. stol. důkladně zakonzervovány. Od roku 1984 se o ně stará památková péče English Heritage..