Inchiquin

Během přílivu a při povodních zde voda zaplavuje údolní nivu řeky. Donjon tak mohl být dobře chráněný vodním příkopem. Mohl mít vlastní přístav pro menší lodě. Opevnění hradu zcela zaniklo. Podobný osamělý donjon najdeme na ostrovním hradě Clogh Oughter na jezeře v hrabství Cavan. Pro seznam válcových donjonů v Irsku viz tabulka ve foto-souboru hradu Dundrum. Jednopatrový donjon má vnitřní průměr 9,25 m, sílu zdí 3,75 m a vnější průměr 16,75 m. Základy chránil výrazný skarp. Patrně důsledkem pokusu o odstřel je jižní část donjonu podlomená a částečně zničená. Na severní a západní straně jsou ve zdivu výrazné vertikální trhliny. Vstup mohl být původně v prvním patře na jižní říční straně. V prvním patře byla obytná místnost, přízemí sloužilo jako skladiště. Do přízemí se sestupovalo po schodišti v síle zdi na jižní straně donjonu. V 15. století byl dřevěný strop přízemí nahrazen kopulovou klenbou s otiskem košatiny. Klenba se při poškození donjonu zřítila. Přízemí bylo později přístupné přímo zvenčí nově proraženým vstupem na jižní straně. Podobně tomu bylo i u donjonů na hradech Dundrum a Clogh Oughter. Přízemí osvětlovala tři štěrbinová okna na západní, severní a východní straně. První patro osvětlovala dvojice širokých oken na severní a východní straně s bočními sediliemi ve výklencích. Zbytky krbu jsou na severozápadní straně. Na západní straně je v síle zdi malá komora s latrínou. Vstupní portál byl ve zničené jižní části donjonu. Střecha byla zapuštěná za ochozem..

Soupis rodového majetku zmiňuje válcovou kamennou věž v Inchiquinu. V roce 1350 je věž zmiňována jako pustá a bezcenná. Nejpozději v 15. století byla ale opravena. V té době ji znovu vlastnili FitzGeraldové, hrabata z Desmondu. Od roku 1534 ji držela hraběnka Kateřina FitzGerald. Kateřina byla vdova po plešatém Tomáši FitzGeraldovi (žil 1454-1534), který byl v letech 1529-1534 jedenáctým hrabětem z Desmondu. Svatbu měli patrně v roce 1529. Narodila se jim dcera Kateřina. Manžel své ženě v závěti odkázal hrad Inchiquin. V 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska. Na FitzGeraldy byl vyvíjen nátlak, aby při kolonizaci spolupracovali. FitzGeraldové se ale proti anglické vládě dvakrát vzbouřili. Na konci druhé Desmondské rebélie (1579–1583) byly majetky hlavní rodové větve FitzGeraldů zkonfiskovány. O Inchiquin se staral kolonizační lokátor Walter Raleigh. Na hradě mohli žít noví angličtí osadníci. Během Irské konfederační války (1641-1653) byla věž pobořená. Na konci války mohla být v jejích základech odpálena nálož střelného prachu. Od té doby je pustá..

Narodila se někdy mezi lety 1505 a 1524. V roce 1524 zemřel její otec Jan FitzGerald. K jejímu úmrtí mohlo dojít roku 1604. Jako vdova žila dlouhou dobu na hradě Inchiquin. Byl jí přičítán věk 120-162 let, reálně ale zemřela ve věku 90-100 let. Údajně se narodila a provdala již v době vlády anglického krále Eduarda IV. (1461-1470/1471-1483) a zemřela v době vlády krále Jakuba I. (1603-1625). Na stará kolena byla pořád velmi čilá a jednou nebo dvakrát jí narostly nové zuby. Angličtí novousedlíci se chtěli po její smrti nastěhovat do její věže v Inchiquinu. Marně ale na její smrt čekali, jeden po druhém do hrobů padali, stařenka se k světu měla, na ovocné stromy lozit chtěla. Lokátor Richard Boyle ji chtěl z věže vystěhovat. Bylo mu ale řečeno, ať nechá chudinku stařenku hraběnku na pokoji. Kateřina žila v bídě, vypravila se proto do Londýna požádat panovníka o pomoc. Po vylodění šla z Bristolu do Londýna pěšky. Táhla přitom vozík, na kterém ležela její tehdy již velmi stará dcera Kateřina. Snad se tedy panovník nad jejich zjevením smiloval a nějakou tu almužnu jim daroval. Hraběnka nakonec zemřela doma v Inchiquinu po pádu z ovocného stromu, když na něm trhala ovoce. Mudrcové pozdějších dob se neshodli, zda ten osudný strom byla třešeň nebo ořešák..