Střední část věže od východu.
© Pavel Semple 09/2018
Volně stojící minaret je úzká neomítnuta věž čtvercového půdorysu o stranách dlouhých 3,85 m. Vstup je na jihovýchodní straně, naproti kostelu sv. Josefa. Její spodní část je postavena z druhotně použitých římských kvádrů. Vstupní portál v přízemí má plochý kamenný překlad. Uvnitř je devítiramenné přímé schodiště s centrálním čtvercovým pilířem. Střední část věže je vyzděna z plochých kvádrů. Ty ve zdivu vytvářejí pravidelný vzor. Dvojice čelně vystupujících kvádrů se střídají s kvádry zazděnými naplocho. Ve střední části jihovýchodního průčelí je portál s podkovovitým obloukem, který původně vedl na balkón. Nejvyšší částí věže je zvonice ze 16. stol., postavená z úzkých cihel. Zvonice má čtyři půlkruhové otvory se zvony. Střecha je stanová s keramickou krytinou. Datování minaretu dnes značně kolísá mezi 10. a 11. stol. Způsob zdění střední části věže odpovídá době Umajského kalifátu (10. stol). Může ale jít o pokračování stylu… číst dále
Od začátku 8. stol. byla většina Pyrenejského poloostrova součástí Umajského kalifátu. Ten se táhl od Pyrenejského poloostrova přes celé severní pobřeží Afriky až do dnešního Íránu. Al-Andalus, muslimské teritorium dnešního Španělska, byl od roku 756 autonomním královstvím. Umajský kalifát se na začátku 11. stol. rozpadl. To vedlo ke vzniku malého království (taify) s centrem v Granadě. Nejstarší královské sídlo v dnešní Granadě bylo právě v Albaicínu. Od začátku 11. stol. sloužilo místním vládcům. Teprve Muhammad I. (1232-1273), zakladatel Nasridské dynastie, začal na opačné straně řeky Darro stavět nové královské sídlo, dnešní Alhambru. Albaicín měl téměř třicet mešit, vlastní vládu, soud a vojsko. V 11. stol. byly postaveny dosud stojící městské hradby a brány. Vodu do města přiváděl důmyslný systém vodních kanálů. Jednou z mnoha zdejších mešit byla mešita al-Murabitin. U ní byl nejpozději v 11. stol. postaven dosud stojící minaret.… číst dále
|
Přihlášení |
