Centelles

Naopak na západní straně je mezi hradní skálou a pohořím jen úzká rokle. Hrad stál ve velmi zranitelné poloze, plochý vrchol sousední vyšší skály mohl posloužit jako skvělé obléhací stanoviště. Hradní skála má tvar dvojdílného dortu. Menší horní skála stojí ve středu dolní skály. Na všech stranách má asi 20 m vysoké skalní stěny, v současnosti je proto nepřístupná. Dolní skála vytváří kolem horní skály úzké terasy, pouze na severovýchodní straně je volné prostranství. Dolní skála je v tomto směru prodloužená a postupně se zužuje. Po několika desítkách metrů končí skalním břitem. S výjimkou severní přístupové strany má na všech stranách svislé skalní stěny. Bylo proto nemožné na hrad zaútočit ztečí. Jádro hradu zaujalo nevelkou vrcholovou plošinu horní skály. Předpokládá se, že zde stála kaple sv. Štěpána, zmiňovaná v roce 898. Dosud stojí jen přízemní části zdiva na okrajích skály. Jádro hradu bylo přístupné po točitém schodišti. Část zděné šachty schodiště je dosud patrná v jižní skalní stěně horního hradu. Je vyzděná z úzkých cihel. Většina obytných a hospodářských staveb stála v rozměrnějším dolním hradě. V případě západní části dolního hradu jde jen o výše zmíněné skalní terasy pod horním hradem. Především na jižní straně je terasa široká asi jen 5 m. Tento prostor zaujímá přízemní zděný palác ze 14. stol., dnes zvaný Maurský dům. Jeho zříceniny byly po roce 2006 zakonzervovány. Na opačné severní straně dosud stojí velmi tenká obvodová hradba dolního hradu s druhou hradní bránou. Kulisová brána má úzký půlkruhový portál s kamenným ostěním. V hradbě jsou dále minimálně dvě úzká románská okénka s půlkruhovými oblouky. V západním čele dolního hradu stojí u hradby rozměrná orientovaná jednolodní kaple Panny Marie, která pochází nejpozději ze začátku 13. stol. Loď kaple a presbytář mají valenou klenbu s tupým hrotem. Presbytář je o něco málo užší a nižší. Jeho plochý závěr má jen velmi úzké románské okno vysoko ve zdi pod klenbou. V rohu jsou dvě pravoúhlé schránky k uložení obřadních předmětů. Vstup do lodi je v boční jižní zdi. V západní čelní zdi kaple je jedno široké okno. V severní zdi jsou půlkruhové slepé arkády s prostým kamenným ostěním. Pod nimi je patrný vodní kanál, který mohl sloužit k odvodu dešťové vody z úzkého prostoru mezi kaplí a hradbou. Kanál určitě napájel nějakou vodní cisternu, voda byla na hradní skále velmi cenná. Po roce 2006 byla kaple zakonzervována, jde o nejlépe dochovanou stavbu celého hradu. O její jižní zeď se opírá rozměrný kus skály, který spadl ze skalní stěny horního hradu. Východně od druhé brány stál podél hradby obdélný palác. Jeho přízemní části jsou dosud zřetelné. Stojí v něm zděná vodní cisterna s valenou klenbou, datovaná do 15. stol. Do paláce byla vložena dodatečně. Podobnou nádrž má také sousední hrad Castellcir. Zdi cisterny byly vymazány jílem, aby jimi voda neprosakovala. Skalní stěna horního hradu nad cisternou hrozí zřícením. Přízemí paláce je již tak zasypáno sutí. Přístupová cesta vede i dnes ze dna rokle na západní straně hradu. V tomto místě, pod svislou stěnou hradní skály, stála dnes již zaniklá první brána s padacím mostem. Za ní je na pravé straně cesty ve skále vytesaný žlab na vodu pro koně. Původně zde mohlo být stísněné předhradí s dřevěnými hospodářskými stavbami. Cesta dále stoupá v severním svahu hradní skály a jednou se lomí. Druhá hradní brána do dolního hradu dostala v roce 1465 předbraní v podobě půlkruhové dělostřelecké bašty se skarpem. V té době byl hrad přestavěn na královské sídlo. Bašta byla postavena v prudkém svahu nad přístupovou cestou. Její západní polovina dosud stojí v téměř plné výšce. Východní polovina s portálem brány zanikla. Podobné řešení brány se vstupem v boční straně flankovací věže je dnes k vidění například na Považském hradě na Slovensku (ze 16. stol.) a na hradě Caldicot ve Walesu (pol. 13. stol.)..

V té době hrad patřil hrabatům z Osona. Od roku 1039 je zmiňován kostel sv. Martina v osadě pod hradem. Právě po něm byl hrad později pojmenován. Na začátku 13. stol. připadl hrad baronům z Centelles. Ti byli vazaly hrabat z Barcelony a na hradě již nějakou dobu působili. V závěti Gilaberta z Cantelles z roku 1211 je poprvé uveden pohřeb člena tohoto rodu v mladší hradní kapli Panny Marie. V roce 1217 u ní zřídil Bernat z Centelles mnišskou kolej. V ní působilo až sedm augustiniánů, kteří zároveň spravovali své vlastní statky. Kaple Panny Marie sloužila jako rodové mauzoleum. Součástí jejího mobiliáře byl dochovaný obraz Panny Marie, který je v současnosti v muzeu ve městě Vic. Členové rodu Centelles na hradě od začátku 15. stol. nežili, přesídlili do pohodlnějšího sídla ve městě Centelles. Hrad byl i nadále udržován jako vojenská pevnost a oficiální rodové sídlo. Během Katalánské občanské války (1462-1472) byl v roce 1464 dobyt královským vojskem, načež se stal nakrátko sídlem krále Petra IV. Aragonského (1464-1466). Byl proto opraven a rozšířen. V novověku byl hrad několikrát využit při shromažďování vojsk, například během katalánského povstání (1640-1659) a později v roce 1705 během války o španělské dědictví. Mniši se z hradu postupně vytratili, v roce 1770 je zmiňován pouze jeden kněz. V roce 1809 hrad obsadilo napoleonské vojsko. K velkým škodám došlo během karlistických občanských válek (1833-1876). V těchto bojích se střetli španělští konzervativci s liberály. Hrad sloužil jako opěrný bod a byl rozbořen. Rodinné mauzoleum bylo na konci 19. stol. přemístěno do nové krypty u kostela pod hradem. Kaple Panny Marie byla po roce 2006 zakonzervována..