
Dnes můžeme vidět na rozloze 33 327 m² renesanční budovy ze šedé žuly, rozmístěné kolem šestnácti nádvoří. Má obdélníkový půdorys s věžemi v rozích a působí přísně, ale harmonicky. Navštívit je také možné Bourbonský palác, komnaty Filipa II., baziliku, kapitulní síň, panteon či úchvatnou knihovnu, které dominuje stropní malba Pellegrina Tibaldiho z let 1588 až 1592. Zachycuje sedm svobodných umění. V prostoru o délce 44 metrů a šířce 9 metrů je uchováno přes čtyřicet tisíc textů, ale i medaile, mapy a vědecké přístroje, k nimž patří i armilární sféra z konce 16. století. Kapitulní síň se pyšní díly velkých mistrů. V centru celého komplexu stojí bazilika. Ta byla určena jen pro členy dvora. Zdobila ji jediná freska nad oltářem, ale v průběhu 17. století v interiéru přibyly fresky Lucy Giordana. Palác je zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.
San Lorenzo de El Escorial je letní královské sídlo a klášter. To nechal v letech 1563–1584 vybudovat španělský král Filip II. Na příkaz krále nechal architekt Juan Bautista de Toledo vystavět mohutný palác o délce 207 a šířce 160 metrů. Pro jeho pravoúhlý půdorys se nechal dle legendy inspirovat tvarem roštu, na němž byl svatý Vavřinec, španělsky Lorenzo, upálen. Filip II. tu chtěl vytvořit klášter a královský palác, kam by mohl se svým dvorem utíkat před úpornými vedry z Madridu. Filip II. si přál, aby komplex sloužil současně jako klášter, kde by mohl žít jako mnich. Pozdější vládci vedli daleko méně asketický způsob života, a tak se palácové komnaty rozrostly, a především zkrásněly. Chodby a síně Escorialu zdobí nekonečné množství fresek a obrazů. Španělské impérium mělo také mnoho zlata z Jižní Ameriky. A zlato bylo používáno hojně. Knihovna Escorialu vypadá spíše jako pokladnice. Většinu komplexu zabíraly sakrální… číst dále