Glenogra

Nevýrazná poloha někde u vody je pro anglonormanské hrady v Irsku příznačná. Na severní straně stály v nárožích obdélné hradní dispozice dvě obytné flankovací věže (donjony). Lépe dochovalá je 13 m široká severovýchodní věž. Její severní čelo je polygonální. Na jižní straně, směrem do vnitřního prostoru hradu, má dvě pravoúhlá nároží. V jejím přízemí je 7 m široká osmiboká místnost s kopulovou klenbou, osvětlená původně třemi štěrbinovými otvory. Dnes je přístupná širokým otvorem ve východní zdi, dříve byla přístupná jedině z prvního patra dochovaným přímým schodištěm v síle zdi. Irský památkový katalog uvádí, že pod touto místností je sklep (možná vězení). Vedlo do něj dnes zavalené schodiště v síle zdi. Z prvního a druhého patra stojí již jen východní a jižní polovina věže. Místnosti v patrech byly také osmiboké. V jižní zdi prvního patra je dobře patrný krb. Druhé patro mělo krb v jihovýchodní zdi. Původní okna ze 13. stol. byla patrně při přestavbě v 15. stol. nahrazena širokými obdélnými okny. Ta jsou dnes bez ostění. Věž je dobře zachycena na nedatované kresbě někdy z 19. stol. (viz soubor fotografií). V té době stála neporušená. Kresba ukazuje vstupní portál v prvním patře na jižním konci západní strany věže. V severním čele byl široký komín a v jihozápadním nároží nízká strážní věž. Kresba dále zachycuje parkán na severní straně hradu s dvojicí hradeb. Vstup do věže byl právě z parkánu. Někdy mezi lety 1840 a 1942 se západní a severní průčelí věže zřítila. K destrukci došlo na úrovni podlahy prvního patra. Zdivo spadlo směrem ven, přízemní klenutá místnost zůstala destrukce ušetřena. Právě severozápadně od věže je dnes k vidění největší zajímavost hradu. Ona strážní věž, která stála na koruně donjonu, pád přežila a leží neporušená na zemi. Při dopadu na zem se otočila o 180º. Její podlaha je dnes natočená k západu, pryč od severovýchodní věže. Uvnitř leží na boku malá pětiboká místnost se vstupním otvorem a sousedním točitým schodištěm. Vstup je možný ze strany dírou v bývalé podlaze. Z nálezové situace strážní věže a z vyobrazení severovýchodní věže v 19. stol. je možno popsat její západní vstupní stranu. Příchozí vstoupil portálem v prvním patře do malého vstupního vestibulu v síle zdi. Odtud mohl pokračovat přímo do prvního patra nebo doleva na točité schodiště. To vedlo do druhého patra a do strážní věže. Na konci schodiště ve strážní věži mohl jít příchozí krátkou chodbou na ochoz severovýchodní věže. Na opačné straně je vstup do dnešní zřícené komnaty. Ta měla dveře na vnitřní straně vstupu. Nalevo je ve zdi vpadlina, do které dveře zapadly při otevření. V ní je také obdélná nika, patrně k odložení svícnu nebo louče po zavření dveří. Dále je tu malé půlkruhové okno. Téměř naproti vstupu je další vstupní otvor, ten dnes leží přímo na zemi. Původně mohl vést do malého zděného arkýře s podsebitím. Ten je zachycen na kresbě z 19. stol. Odtud mohl voják shodit něco dolů na nepřítele stojícího u vstupního portálu věže. Komnata má křížovou klenbu bez žeber. Jsou v ní patrné otisky prkenného bednění. Místnost mohla sloužit jako zbrojnice. Další možností je využití k účelům soukromé oratoře. Malý oltář by se do ní vešel. Místnost dostávala dobré osvětlení oknem od jihozápadu pozdě odpoledne a navečer. Severozápadní věž je dnes patrná pouze na úrovni přízemí. Její severní polovina vypadá spíše jako polygonální bašta. Jižní polovina věže může být zasypaná sutí. Uvnitř je patrný segmentový oblouk vápenné pece, která zde fungovala po zániku hradu. Na východní straně věže je úzká obdélná místnost, v níž byla latrína. Jižně od obou věží je obdélné ohrazení vnitřního prostoru hradu o stranách přibližně 46 x 55 m. V kratší východní hradbě je úzká obdélná latrínová věž, která vystupuje před hradbu. Její dutina sloužila jako odpadová šachta. V boční zdi je patrné ostění úzkého obdélného větracího okénka. V delší jižní hradbě jsou pozůstatky brány. Z jejího portálu zbyl jediný kamenný článek. Dále je na obou stranách patrné hladké lícováni zdiva drážek pro hřeben. Vrata zajišťovala závora s dosud patrnou drážkou ve zdivu. Na vnitřní straně měla brána nevelkou branskou věž. Hrad byl v 15. stol. rozšířen směrem k západu, jeho vnitřní prostor mohl být původně o třetinu menší. Uvnitř není patrná žádná zástavba s výjimkou novověkého zděného domu v jihovýchodním nároží. Příkop je patrný jedině na východní straně hradu. Severovýchodní věž flankovala pouze severní stranu hradu, před východní hradbu nevystupuje..

Na stáří hradu může poukazovat zřícenina nedalekého gotického kostela sv. Mikuláše ze 13. stol. V době po anglonormanské okupaci Irska (po roce 1169) získal zdejší oblast Vilém de Burgh. Anglonormanští majitelé pravděpodobně založili hrad, kostel a osadu jako sídelní celek. Podobně tomu bylo také u jiných nových anglonormanských osídlení z té doby, například v případě hradu Lea (hrabství Laois) a Coonagh (hrabství Limerick). Noví osadníci mohli přijít z Anglie a Walesu. Důležitý byl přístup k vodě, proto byl hrad s osadou založen na břehu řeky Camoge. V pokročilém 13. stol. se stal majitelem Glenogry rod Desmondů. Osada je spolu s vodním mlýnem zmiňována v roce 1298 v pozůstalosti Tomáše Fitzmaurice FitzGeralda, druhého barona z Desmondu. Pátý hrabě z Desmondu, Tomáš FitzGerald, hrad v období let 1400-1418 výrazně přestavěl a rozšířil. V roce 1536 jej neúspěšně obléhalo anglické královské vojsko pod vedením lorda Butlera z Thurles. Útočníci tehdy dobyli nedalekou jezerní pevnost Loghgyrr (Černý hrad). V roce 1584 je hrad zmiňován jako pustý. Fitzgeraldové, hrabata z Desmondu, se totiž vzbouřili proti anglické královské vládě v tzv. Desmondských rebéliích v letech 1569–1573 a 1579–1583. Zánik hradu může souviset s boji během těchto povstání. V roce 1583 jim byly jejich majetky zkonfiskovány. Novým majitelem Glenogry se stal George Bouchier. Osada byla tehdy také pustá. V roce 1654 byla Glenogra v pozůstalosti Jindřicha Bourchiera, hraběte z Bathu. V té době tu stálo třicet domů a mlýn. Osada ale časem zanikla..