Dürnstein I

Na opevnění dolního předhradí navazuje dvojice hradeb městského opevnění. Hradby stoupají strmě vzhůru od města ke hradu od jihu a západu. Hrad tak tvořil s městem jednotný obranný celek, podobně jako například Hainburg an der Donau. Jádro hradu má překvapivě pravidelný téměř čtvercový půdorys o rozměrech 23 x 28 m. Vrcholová skála byla upravena do tvaru obdélného suku se svislými stěnami. Stála na ní hranolová věž o rozměrech 9,5 x 11 m, zničená v roce 1231. Pod skalním sukem vznikly po otesání skály úzké terasy, na nichž byla postavena palácová křídla. Na západní straně byl velký sál o rozměrech 24 x 8 m. Na jižní straně skalního suku zbyl prostor pro malý dvorek. Z něj se vstupuje do skalní místnosti vytesané uvnitř vrcholové skály. V jihovýchodním rohu dispozice dosud stojí románská jednolodní kaple s půlkruhovým presbytářem v síle plochého závěru stavby. Pod kaplí bylo plochostropé přízemí. Vnější stěny paláců a kaple musely být pro nedostatek prostoru založeny hluboko ve svahu. Kromě kaple stojí především nádvorní zeď jižního paláce, dvě vysoká torza západního paláce a jedno torzo severního paláce. Způsob zdění naznačuje vznik zděného hradního jádra v době kolem roku 1157, kdy se zároveň poprvé objevuje přídomek z Dürnsteinu. Na začátku 14. století proběhla rozsáhlá přestavba. O něco mladší je horní předhradí pod jižním svahem hradního jádra. Na jeho jižní straně stála mírně lichoběžná obytná budova. Jižní zeď této stavby byla taktéž založena hluboko ve svahu. Dnes vytváří velikou vyhlídkovou terasu s nádherným pohledem na město a dolní předhradí. Pro nedostatek prostoru v jádře hradu bylo nakonec obytnými staveními obestavěno i horní předhradí. Stála zde tři obytná křídla, uspořádaná kolem nádvoří. Skromné pozůstatky kamenných článků dávají tušit bohatému architektonickému provedení staveb. Úzký portál brány je v západním křídle. Cesta z předhradí stoupá jižním svahem do jádra hradu. Na obranu proti husitům bylo kamennými hradbami obehnáno celé dolní předhradí a město. Jsou zde navzájem izolované skalní suky, na nichž stála pozorovací stanoviště. Předhradí je průchozí, má dvě brány na jižní a severní straně. Cesta stoupá z města k jižní bráně, která byla dobře chráněna flankováním z horního předhradí. Brána je kulisová se segmentovým obloukem. Uvnitř předhradí byla hospodářská stavení, stáje a studna. Cesta se zde dělí. Východní odbočka vede do horního předhradí, severní odbočka pokračuje pod západním svahem hradního jádra k severní bráně. Ta je taktéž kulisová se segmentovým obloukem. Cesta od ní pokračuje vzhůru do svahu údolí k předsunutému zděnému opevnění Tabor. Jsou zde dosud patrné pozůstatky zdiva s jednou štěrbinovou střílnou. Tabor zaujímá další vrcholovou polohu klesajícího skalního hřbetu ve svahu údolí Dunaje. Mohl tak poskytnou ochranu níže ležícímu hradu, který byl z této strany velmi zranitelný..

z Kuenringu. Přídomek z Dürnsteinu se objevuje poprvé v roce 1157. Alberův syn Hadmar II. z Kuenringu byl rakouským vévodou Leopoldem V. (1177-1194) pověřen vězněním anglického krále Richarda I. Lví srdce (1189-1199). Král se vracel přes Rakouské vévodství z třetí křížové výpravy. V prosinci 1192 byl vévodou zatčen u Vídně a do března 1193 vězněn na Dürnsteinu a dalších místech. V souvislosti s touto událostí je hrad poprvé písemně doložen v roce 1192. Svou odměnu z králova výkupného mohli Kuenringové využít k přestavbě hradu. V roce 1231 se Kuenringové zúčastnili vzpoury proti rakouskému vévodovi Frederikovi II. (1230-1246). Vévodovo vojsko dobylo Dürnstein a zničilo hlavní věž. V roce 1296 se musel Leuthold I. Kuenring podřídit vůli panovníka během povstání rakouské šlechty proti Habsburkům. Osada pod hradem je poprvé zmíněna jako město v rodové závěti z roku 1347. Posledním Kuenringem na Dürnsteinu byl Leuthold III. (zemřel roku 1355). V roce 1356 koupil většinu hradu vévoda Albert II. (1330-1358). Během následujících dvou století byl hrad zastavován různým šlechtickým rodům. V období 1365–1429 byl v zástavě rodu Maissauer, poté jej do doby kolem roku 1480 drželi Eitzingerové. V letech 1428 a 1432 vyplenili hrad a město husité. V roce 1548 byl hrad ve špatném stavu. V roce 1572 přešel do rukou Reicharda Streun ze Schwarzenau. V roce 1586 byly provedeny opravy. Od roku 1609 byl v držení rodu Zelkings. V roce 1622 si majitelé panství ve městě postavili zámek. Hrad je následně v roce 1625 znovu zmiňován jako neudržovaný. V roce 1634 přešel na Zinzendorfy. V roce 1645 hrad obsadilo švédské vojsko, které jej při ústupu v následujícím roce poškodilo. V roce 1663 jej koupil Konrád Balthasar Starhemberg. V držení jeho potomků je dodnes. V roce 1679 je ale hrad zmíněn jako neobyvatelný. Naposledy sehrál refugiální roli v roce 1683, během druhého tureckého obléhání Vídně..