Glanworth

Jižní strana hradu je vymezena příkrým svahem spadajícím do úvozu. Pouze na severu a na západě se planina od hradu postupně zvedá a přírodní obrana tu tak zcela chybí. Na těchto stranách byl hrad chráněn čtvrtkruhovým příkopem. Ten je dnes patrný již jen z leteckých fotografií. Kolem roku 1190 byl postaven dosud stojící jednopatrový palác. Kolem roku 1200 následoval velký sál. Kolem roku 1230 byla postavena kamenná hradba a v ní obdélný branský dům s průjezdem uprostřed. V průběhu 15. století byla provedena významná úprava hradu. Na západ od branského domu byla postavena nová obvodová hradba s kulisovou bránou. Zastavěná plocha hradu se tak zvětšila. Branský dům byl přestavěn na palác. Při této úpravě byl zazděn jeho průjezd. K západnímu průčelí domu byla přistavěna vysoká čtverhranná latrínová věž. Starý palác tak alespoň částečně přišel o své výsadní postavení. Všechna čtyři nároží hradu byla doplněna o úzké flankovací věže (věže vystupující z opevnění, sloužily k bočnímu ostřelování útočníků). S výjimkou čtvercové věže v jihozápadním nároží jsou zbývající tři věže válcové. Nový palác (bývalý branský dům) se zachoval do výšky podlaží prvního patra. Před zahájením výzkumu byl zcela zavalen sutí, takže nikdo ani netušil, že jde o branský dům. Celé přízemí paláce bylo odkryto, včetně průjezdu. Latrínová věž průjezd brány částečně blokuje a podle názoru archeologů stojí na původní vlčí jámě brány. Na jih od průjezdu se dochovala rozměrná valeně klenutá místnost se vstupem z hradního nádvoří. Na sever od průjezdu jsou dvě menší valeně klenuté komory. Ty jsou však přístupné jedině otvory v klenbě z prvního patra; dnes zamřížované. V jedné z těchto komor byla archeology nalezena Sheela-na-Gig. Jde o hrubě tesanou sochu nahé ženy se zřetelným pohlavím. Výška sochy je přibližně 520 mm a šířka 350 mm. Soch tohoto druhu je dnes v Irsku známo dohromady sto. Ve středověku byly sheely umístěny vysoko v průčelích hradů a kostelů. Jejich účelem bylo odhánět zlé duchy. Necudnice pak ale byly v novověku církví zapovězeny a následně byly odstraňovány. Sheela-na-Gig z hradu Glanworth je z červeného pískovce a na hradě postaveném ze světlého vápence tak musela být velice zřetelná, obzvláště pokud byly zdi hradu obíleny vápnem. Hradní zříceniny byly po ukončení archeologického výzkumu důkladně zakonzervovány. Výzkum prokázal, že na rozdíl od branského domu (paláce) byla latrínová věž postavena za použití kvalitní malty. Díky tomu dosud stojí. Se svými čtyřmi podlažími je dnes dominantou celého hradu..

Rod deRoche se pak stal dlouhodobým vlastníkem kamenného hradu. To se však nelíbilo dalším členům rodu deCaunteton, kteří si na panství dělali nároky. Spory mezi oběma rody trvaly celou druhou polovinu 13. století a hluboko do 14. století. Vpád skotského vojska do Irska v roce 1315 přinesl období bezpráví, během něhož přerostly neshody obou znesvářených stran v otevřenou válku. Rod deRoche si však Glanworth udržel a postupně získal i další rozsáhlá území na úkor deCauntetonů. Panství Glanworth je zmiňováno roku 1344. V roce 1475 zde vznikl poblíž hradu dominikánský klášter. Rodina deRoche se na vzniku tohoto kláštera podílela. Hlavním sídlem rodiny deRoche se stal nedaleký hrad Castletown, Glanworth byl pak v pořadí důležitosti druhý. Oba hrady jsou roku 1576 zmiňovány ve stížnosti proti majitelům panství. V roce 1599 byl Glanworth vládou považován za silný hrad, vhodný k obsazení vojenskou posádkou v případě nutnosti obrany země. Městečko Glanworth získalo roku 1611 právo pořádat čtvrteční trhy a také tři větší trhy v průběhu roku. Hrabě Roche dostal roku 1608 svolení od krále Jakuba I. k postavení osobního vojska o síle 150 pěších mužů. Je pravděpodobné, že přinejmenším část tohoto vojska byla umístěna na hrad Glanworth. O tom, že byl Glanworth v té době stále ještě sídelním hradem, svědčí listina, kterou tu hrabě Roche sepsal dne 13. dubna 1615. V roce 1642, v době Irské konfederační války (1641-53), hrad obsadili příznivci anglického parlamentu. V roce 1652 byl majetek rodu deRoche anglickým parlamentem, coby vítězem občanské války, zkonfiskován. Hradní paní, která hrad několikrát v průběhu let úspěšně bránila, byla předvedena před soud a oběšena. Hrad připadl kapitánovi Petru Courthope, ten se tu však nezdržoval a hrad s pozemky pronajímal. Roku 1723 koupil městečko s okolními pozemky včetně hradu vikomt Alan Broderick. Ke konci 17. století a v průběhu 18. století hrad pustnul a na kresbách z 19. století je již jen zříceninou. V letech 1982–1984 zde proběhl rozsáhlý archeologický výzkum a následná konzervace zdiva..