Dover

Do dnešních dnů se hrad pyšní římským majákem, vysokým 24 metrů, který je jedním z nejlépe zachovalých římských majáků v Evropě. Doverský maják patří mezi pouhé tři stavby tohoto typu, které se na celém světě do současnosti dochovaly. Je ovšem celkem pochopitelné, že o zcela původní stavbu již dávno nejde. Jeden ze dvou doverských římských majáků byl postaven z tufu, kentského červeného kamene a cihel. Maják přežíval beze změn až do závěru období saské nadvlády, kdy se, někdy okolo roku 1000, stal samostatně stojící zvonicí kostela Panny Marie. S kostelem ji spojoval pouze krátký průchod. V roce 1430 byla tato zvonice nástavbou zvýšena, v roce 1582 přeměněna v hradní prachárnu a v letech 1913 až 1915 byl někdejší maják částečně zrekonstruován. Doverský římský maják, jehož dlažba byla použita při budování vedlejšího kostela, je oktagonální stavbou o výšce 24 m. Na hradě můžeme navštívit válečné tunely. Ve středověké věži Great Tower, Velké věži, je představen středověký život u dvora krále Jindřicha II. Prohlídky pokračují přes tunely až do pokojů velitelství armády. Jsou zařízeny tak, jak vypadaly během druhé světové války. Poblíž tunelů se nachází i podzemní nemocnice postavená v letech 1941–1942 pro raněné vojáky..

Za Jindřicha II. začal hrad nabývat mohutnější tvar. Do tohoto období patří například Velká tvrz. Tato tvrz byla jednou z posledních postavených obdélníkových tvrzí. V roce 1216 skupina rebelských baronů vyzvala francouzského Ludvíka VIII., aby se zmocnil anglického trůnu. Francouzský král se sice zmocnil Londýna i dalších důležitých měst, ale Dover odolal. Za Tudorovců byla obrana hradu ještě posílena. Jindřich VIII. nechal posílit bezpečnostní opatření. Na konci 18. století během napoleonských válek začala masivní přestavba hradu. Dover se stal posádkovým městem, takže byly zapotřebí kasárny a skladiště pro další jednotky a jejich vybavení. První vojáci byli ubytováni v roce 1803. Během napoleonských válek zde bylo ubytováno přes 2000 vojáků a dodnes jsou jedinými podzemními kasárnami v Británii. Na začátku 2. světové války, když přišel signál pro evakuaci Dunkerque, byla spuštěna mise, která usilovala o evakuaci 40.000 vojáků. Bylo zachráněno 338.000 vojáků v tunelech na hradě v Doveru. Tunely byly ještě rozšířeny kvůli stavbě nemocnice a velícího střediska. Vojenské operace v Doveru však neskončily s druhou světovou válkou. V nejvyšším utajení se tunely staly centrem pro nukleární válečné operace. Byly nainstalovány nová komunikační zařízení, filtrace vzduchu a systémy výroby energie, aby se tunely mohly stát sídlem pro vládu v případě útoku. Od tohoto plánu však bylo upuštěno, když se zjistilo, že tunely nedokážou dostatečně chránit proti radiaci. Armáda až v roce 1984 tunely opustila a ty pak přešly do péče Anglického dědictví..