Pohled z jižního nároží valu na jádro hradu
na snímku možno vidět částečně uchovanou čelní jv. zeď jádra a válcovou věž (bergfrit) vlevo
© Jan P. Štěpánek, 11/2006
Hrad Cvilín byl zbudován českým králem nejspíše v průběhu 2. čtvrtiny 13. století na místě staršího pravěkého hradiska z období slezské fáze tzv. tužických popelnicových polí (1000-750 př.n.l.). Vynikající poloha byla zřejmě využita ještě slovany v 10.-11. století.
Situaování hradu dovolovalo jak kontrolu důležité stezky probíhajícím údolím podél řeky Opavy do Krnova a dále do Slezska, tak i širokého okolí.
Pravidelnou téměř čtvercovou dispozici s mohutnou obvodovou hradbou, místy až 4m silnou, obklopuje parkán - vnitřně členěný na tři zóny a následný hluboký příkop, umocněný místy ještě dobře zřetelným valem. V jižním koutě nádvoří hradu stojí 8,5m vysoké torzo mohutné válcové věže o průměru 14 m - největší v české části Slezska. V její bezprostřední blízkosti se nachází ve skále vylámaná studna, kterou odhalil archeologický výzkum, prováděný ve 30. letech. Na protější straně nádvoří, u severozápadní hradby, stál pravděpodobně nejstarší hradní palác, ze kterého se zachovala jen suterénní část.
Západní úsek nádvoří vyplňoval tříprostorový mladší pozdně gotický nebo renezanční objekt na půdorysu L. Nejdelší obytné stavení na hradě představoval pozdně gotický hlavní palác u severovýchodní hradby se čtyřprostorovým přízemím. Přistup do hradního jádra byl veden mostem přes příkop směrem j jižnímu nároží, kde byla zbudována branská budova. V nejširší části příkopu, východně od mostu, se měla nalézat cisterna na vodu.
Ve vzdálenosti cca 250 m jihovýchodně od hradu, na hraně prudce klesajícího svahu, je umístěno předsunuté opevnění, vzniklé nejspíše v souvislosti s událostmi 30 leté války v 17. století.
První písemná zpráva vztahující se ke hradu pochází patrně z roku 1253, kdy je zmiňován Jindřich z Lobštejna. V držení hradu se uvázal mocný rod Benešoviců, Mikuláše II. V majetku opavských Přemyslovců se přes různé zástavy a prodeje udržel až do srpna roku 1474, kdy byl dobyt vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Hrad však i nadále zůstal sídlem zeměpána a správy Krnovska. Mezi léty 1493-1521 byl opraven a přestavěn Jiřím ze Šelnberka a Kosti (Odtud novější název Šelenburk). Znovu byl přestavěn Jiřím Hohenzollernerem z Ansbachu markrabím braniborským a pánem krnovským, který jej odkoupil roku 1523. Definitivně byl opuštěn po třicetileté válce a nezadržitelně chátral.
Jedinečná zřícenina mohutného, pravidělně utvářeného hradu na plochém hřbetu Hradnho kopce nedaleko Krnova. Až na hrad vede turistická značka. ...Hrad byl postaven na půdoryse takřka pravidelného čtverce patrně ve 2. polovině 13. století. V jižním koutě hradu se nachází největší dominanta hradu, spodek mohutné válcové věže s průměrem přes 12 m a velmi úzkým vnitřním prostorem. Nejstarší palác hradu, jehož trosky se dodnes zachovaly, stával uprostřed sv. strany jádra. N apřelomu 15. a 16. století k němu byly přistavěny palácové budovy, přičemž nejmladší se jeví místnosti budovy v severním nároží. Hradní jádro je chráněno oválem příkopu a valu, který se na severovýchodní straně jeví dvojitý. Přístup do hradu vedl od jihovýchodu přes příkop po mostě na kamenných pilířích, které se částečně dochovaly do současnosti. Při jižním vněším nároží jádra se nacházela budova 1. věžovité brány, která byla zřízena spolu s parkány na třech stranách jádra ve 14. a 15. století. Brána do samotného jádra byla tvořena průchodem v hlavní obvodové hradbě jihozápadní strany jádra. Po roce 1523, kdy si majitel krnovského knížectví markrabě Jiří postavi v Krnově novou rezidenci, přestal hrad plnit svůj účel a změlil se postupem času ve zříceninu.
|
Přihlášení |
