Foix

Arget dnes není návštěvníkům přístupný. Jeho interiéry jsou podle vyobrazení velmi strohé a plochostropé. Klenuté je pouze přízemí věže. Výstup do pater je po dřevěných žebřících otvory v podlaze. Dnešní střední obdélný donjon byl postaven na začátku 12. stol. Nad klenutým přízemím jsou dvě obytná klenutá patra. Křížové klenby byly do donjonu vloženy nejspíše na začátku 16. stol. Komunikaci umožňuje točité schodiště v severovýchodním nároží donjonu. Oba donjony spojoval minimálně jednopatrový obdélný palác. Hrad Foix tak představoval předchůdce a možná i vzor českému dvouvěžovému typu hradu, který se v Českém království vyvinul v době vlády Karla IV. ve 14. stol (především hrady Kašperk a Radyně). Podoba hradu se změnila na začátku 15. stol., kdy byl postaven třetí, tentokrát válcový donjon v jižní části hradního areálu. Hrad tak získal svou dnešní trojvěžovou podobu. Válcový donjon měl především reprezentační funkci, zvýrazňující moc hrabat z Foix. Sloužil především jako archiv hrabství a svou obytnou roli naplnil spíše později, kdy byl celý hrad vězením. Nad přízemím donjonu jsou čtyři klenutá patra přístupná po točitém schodišti. Fotografie z konce 19. stol. ukazuje hradní palác, tehdy sloužící jako vězení, jako jednopatrovou stavbu mezi dvěma donjony se dvěma krátkými křídly na východní straně. Obě křídla vězení a horní patro paláce byly sneseny poté, co hrad přestal sloužit jako vězení. Zachovalo se pouze valeně klenuté přízemí paláce, které je dnes součástí muzea. Jádro hradu dosud uzavírá vnitřní hradební okruh. Celek je pak ze všech stran obehnán vnějším hradebním okruhem. Přístup je z města po východním svahu kopce serpentinami přes romantickou branskou věž s pokladnou..

První osada na místě dnešního města vznikla někdy v 6. - 8. stol. n. l. Z období před lety 670-675 pochází mince ražené místně jako castro fuxi. Dokládají tak existenci opevněného sídla ve Foix. V pol. 9. stol. došlo k založení opatství sv. Voluciána. Hrad byl postaven na místě staršího opevnění ke konci 10. stol. Poprvé je písemně doložen na začátku 11. stol. V nejvyšší části hradního kopce byla někdy v této době postavena dosud stojící věž Arget. Od roku 1034 byl hrad centrem hrabství Foix. V letech 1071-1126 byl hrabětem z Foix Roger II. Město pod hradem, situované na soutoku řek L’Ariege a L’Arget, bylo poprvé opevněno ve 12. stol. Toto opevnění bylo rozšířeno ve 13. stol. a znovu ve 14. stol. Opevnění města od začátku navazovalo na hrad, který město chránil na jeho západní straně. Na začátku 13. stol. měl hrad už dvě věže. Jedná se o starší věž Arget a o dnešní střední věž, tehdy označovanou za věž "novou". Obě věže spojoval obdélný palác. Hrad byl v této podobě zachycen na pečeti Raimonda Rogera (1188-1223), hraběte z Foix, na začátku 13. stol. V letech 1211 a 1212 byl hrad neúspěšně obléhán křižáckým vojskem pod vedením Šimona z Montfortu. Následnými hrabaty z Foix byli Roger Bernard II. (1223-1241), Roger IV. (1241-1265), Roger Bernard III. (1265-1302), Gaston I. (1302-1315) a Gaston II. (1315-1343). Roger Bernard III. se v roce 1272 vzepřel francouzskému králi. Hrozilo obležení hradu královským vojskem. Roger se vzdal a strávil asi pět let ve vězení. Hrad byl za jeho nepřítomnosti v královském držení. V letech 1343 až 1391 byl hrabětem z Foix mocný Gaston III. Fébus (Phoebus-Krásný). Ten v roce 1362 vyhrál nad sousedními hrabaty v bitvě u Launacu, čímž obhájil své béarnské dědictví. Mnoho významných hrabat jihozápadní Francie skončilo ve vězení na hradě Foix, dokud za ně hrabě nedostal výkupné. Gaston mimo jiné napsal knihu Livre de la Chasse (Kniha lovu). V průběhu 14. stol. přestal hrad sloužit jako hlavní sídlo hrabat z Foix. Hrabata totiž ovládala i další hrabství Béarn, Marsan a Gavardan. Béarn se stal jejich hlavním sídlem. Hrad byl ale i nadále udržován a příležitostně využíván. V 1. pol. 15. stol. došlo k výstavbě třetí, tentokrát válcové věže. Hrad se postupně změnil na kasárna. V roce 1570 tvořilo posádku hradu pouhých osm vojáků. Mírová doba vyšší nároky nekladla. Na hradě byla sloužena mše, pásl se tu dobytek a obyvatelé města si tu sušili prádlo. Poslední hrabě z Foix, Jindřich III. Navarrský (1572-1610) se stal v roce 1589 francouzským králem Jindřichem IV. Hrabství Foix tak v roce 1607 splynulo s francouzským královstvím. Ve třicátých letech 17. stol. byl vydán královský rozkaz ke zboření hradu. K tomu ale naštěstí nikdy nedošlo. V této době bylo jednodušší hrad zbourat, než jej udržovat. Hradní posádka se často dostávala do potíží s městem pro neslušné chování a tak radní žádali, aby byl hrad zbourán. Velitel hradu se vymlouval tím, že boření hradních zdí by ohrozilo domy ve městě. Záchrana přišla v roce 1635, kdy byla Francie ve válce se Španělskem. Hrad byl relativně blízko hranice a vzhledem k tomu, že stále stál, byl náhle vnímán jako vhodné vojenské zázemí. Válka se Španělskem vyvrcholila v roce 1659 podepsáním Pyrenejské smlouvy. Od pol. 17. stol. sloužil hrad také jako vězení. V průběhu 18. stol. byl kompletně přestavěn na lehké vězení. Vězni tu byli drženi ve vyšetřovací vazbě a nebo si tu odseděli krátkodobé tresty. V roce 1823 se třem vězňům podařilo utéct z nejvyšší cely válcového donjonu. Osm dnů pilovali mříž na okně a osm dnů vyráběli provaz ze slámy, který pak schovali v záchodě. Jeden z vězňů spadl z výšky a byl ráno nalezen pod věží těžce zraněn. Zbylí dva utekli a nebyli nikdy dopadeni. Hrad je dnes pečlivě zrestaurován a otevřen veřejnosti. V jeho interiérech je stálá expozice místního muzea..