Vesnická památková zóna Karlova Studánka chrání unikátně dochovanou architekturu lázeňské osady z 19. a počátku 20. století, postavenou v jednotném duchu, kombinujícím zdejší přirozené stavební materiály, tedy kámen a dřevo.
Vesnická památková zóna Karlova Studánka
První zmínky o lázních na panství řádu německých rytířů v údolí Bílé Opavy pocházejí z roku 1718. Dlouho se jednalo o sezónně užívanou osadu, soustředěnou kolem řádového loveckého zámečku. O její přeměnu na skutečné lázeňské centrum se zasloužil velmistr arcikníže Karl Ludwig (1771–1847, velmistrem 1801–04), po němž nese jméno. Za jeho nástupce a mladšího bratra Antona Viktora došlo k výstavbě řady lázeňských domů a navazujících zařízení. Autorem projektu byl zřejmě řádový stavitel Antonín Onderka: dochované plány nejsou bohužel signovány. Zástavba nových lázní pozoruhodně zkombinovala klasicismus s místními možnostmi a klimatickými poměry v údolí pod Pradědem. Projevuje se to především obedněním obytných prostor pro lepší tepelnou izolaci. Jednotné řešení většiny objektů v osadě se díky kontinuitě majitele (řád vlastnil lázně až do svého prvního zrušení nacisty roku 1939) udrželo i u mladších staveb, vzniklých v prvních desetiletích 20. století. Stavební fond lázní naštěstí bez velkých ztrát přečkal i období po II. světové válce a je dodnes pozoruhodným dokladem horské architektury 19. a 20. století.
Ivan Grisa, 17.12. 2011
