římské lázně

Ta vedla od pevnosti na kamenný most, po kterém překračovala řeku. Jižně od lázní bylo vallum, dvojice paralelních valů s mezilehlým příkopem. Vallum chránilo jižní stranu Hadriánovy zdi po celé její délce. Lázně tedy stály v uzavřeném vojenském prostoru mezi zdí a valy. Z pevnosti k nim vedla vojenská silnice, která pokračovala dál na most. Lázně stály na jižní straně silnice, vchod s předsíní byl proto na severní straně. Lázně měly půdorys obráceného písmene L s kratším ramenem na severu u silnice. Hlavní podélná osa delšího křídla je orientovaná ve směru SSV-JJZ, což odpovídá orientaci vrstevnic ve svahu nad řekou. Kromě předsíně měla budova ještě další tři přístavky. Lícování zdí je provedeno z hrubě opracovaných kamenných kvádrů. Zdivo dnes stojí do výšky až 3 m. V kratším severním křídle bylo apodyterium (šatna) se vstupem na severu. V západní zdi šatny je sedm skvěle dochovaných půlkruhových nik. Jejich přesný účel dnes není znám, mohly sloužit k odložení oblečení. Na východním konci krátkého křídla byla u řeky latrína. Ta určitě fungovala podobně jako známá latrína v pevnosti Vercovicium (Housesteads). Vojáci seděli na podélných lavicích bez přepážek. Pod lavicemi proudila kanálem voda, která odpad odváděla. V podlaze byl další malý kanálek s čistou vodou. Do té si vojáci ponořili komunální žínky (namotané na paličkách), tehdejší obdobu toaletního papíru. Žínky jinak ležely ponořené v kádi s vodou a octem. Odpadni kanál latríny je zde stále dobře dochovaný. Delší křídlo lázní bylo dvoutraktové. Na východní straně bylo tepidarium (teplá parní sauna). Zde se Římané natřeli olejem, který používali namísto mýdla. Kovovými škrabkami pak ze sebe po nějaké chvíli olej se špínou seškrábali. Při stírání špíny si určitě navzájem pomáhali. Po základní očistě postoupili do sousedního západního traktu, kde bylo caldarium (horká parní sauna). Na jižním konci byla kotelna se dvěma bronzovými kotly na vodu. Pára byla pouštěna do hypokaustu (prostoru pod podlahou), odkud podlahou a stěnami pronikala do sauny při teplotě okolo 40˚C. Přebytečná ochlazená pára pokračovala z caldaria do sousedního tepidaria, které proto bylo chladnější. Sauna měla kamenné valené klenby, ty se ale nedochovaly. V caldariu byl navíc v přístavku bazén s horkou vodou. V dalším přístavku na západní straně bylo sudatorium (suchá sauna), které se hodilo k pocení. Celá procedura končila ve frigidariu (studené místnosti), kde byl v přístavku na východní straně bazén se studenou vodou..

Během 2. až. 4. století byly upravovány. V provozu byly do začátku 5. století, kdy římské vojsko provincii Britannia opustilo. Od roku 1987 je Hadriánova zeď s příslušenstvím na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. O provoz a údržbu se stará státní památková péče English Heritage..