Edinburgh

Během poslední doby ledové se od západu na východ pohybovalo pole ledových ker. Ty postupně odstranily sopečný kužel a obnažily tvrdé čedičové magma přívodního kanálu. Na východní straně ale tvrdý čedič chránil měkké sopečné horniny před pohybem ker, které pak vymodelovaly skálu s ocasem. Ocas končí v místě, kde se ledovcové proudy spojily, zhruba v prostoru Holyroodského paláce. Právě po tomto ocasu dnes stoupá ke hradu královská míle, hlavní cesta ve starém městě. Jedině od východu je proto hrad přístupný. V novověku byl hrad přestavěn na pevnost. Původní jádro hradu stálo na vrcholu skály v severní části dnešního areálu, v prostoru románské kaple sv. Margarety. Orientovaná kaple je triumfálním obloukem rozdělena na loď a půlkruhový presbytář. Exteriér kaple je ale zcela obdélný. Tato nejstarší stavba v celém Edinburghu pochází z doby vlády krále Davida I. (1124-1153). Středověkého původu jsou také klenuté prostory Davidovy věže, hradního donjonu z 2. pol. 14. stol. Donjon stál na východní straně hradu nad přístupovou cestou. Byl zničen při obléhání v roce 1573. Jeho trosky byly obestavěny dělostřeleckým rondelem, zvaným Půlměsíční baterie (Half Moon Battery). Jméno je dáno jeho půdorysem. Poblíž rondelu je původní hradní studna. V době sucha nebo při dlouhém obléhání byla bez vody. Dalším zdrojem vody byla studna sv. Margarety pod severním svahem hradní skály. Voda se z ní vytahovala lanem. Nebylo ale možné s tímto vodním zdrojem počítat při obléhání. Hrad měl proto také vodní cisterny, dnešní zděná kruhová cisterna je ale novověká. Ve třicátých letech 15. stol. byly v jižním svahu hradní skály postaveny rozsáhlé sklepy. Tím byla vytvořena plošina pro hradní nádvoří s velkým sálem na jižní straně a paláci na obou bočních stranách. Velký sál byl dokončen na začátku 16. stol. V 1. pol. 18. stol. byl rozdělen na tři podlaží a sloužil jako kasárna. Teprve v 2. pol. 19. stol. byl obnoven do své dnešní romantické viktoriánské podoby. Interiér sálu je otevřen do krovu, který je původní. Dřevo na jeho stavbu bylo dovezeno z Norska. Na jižní straně lemuje velký sál původní hradba ze 14. stol. Královský palác na východní straně hradního nádvoří byl postaven v pol. 15. stol. Na začátku 17. stol. byl rozsáhle přestavěn před návštěvou krále Jakuba I. (ve Skotsku VI.), který se zde narodil v červnu 1566. V prvním patře jsou dnes vystaveny skotské korunovační klenoty. Na západní straně nádvoří stojí palác královny Anny (Queen Anne Building). Ve své dnešní podobě pochází ze začátku 18. stol. V 16. stol. byla na jeho místě kuchyně, v níž se vařilo pro velký sál. Severní stranu nádvoří uzavírá skotský válečný památník (Scottish National War Memorial). Je to novověká kasárenská budova, která byla ve dvacátých letech 20. stol. upravena na památník padlých skotských vojáků. Ve středověku zde stál kostel Panny Marie, zbořený v roce 1755. Nižší západní část hradní skály zaujímalo předhradí, v novověku zastavěné kasárenskými budovami. Dnes je v jedné z těchto budov válečné muzeum Scottish National War Museum. Přístupová cesta vede od východu z města a poté v severním svahu skály pod jádrem hradu do předhradí. Jádro hradu bylo původně přístupné po schodech přímo z cesty za druhou branou. Dnešní široká cesta, která vede dokola přes předhradí, je novověká. Vstup chrání dvě brány, ta první je z roku 1888. Po obou stranách portálu jsou v nikách sochy z roku 1929. Nalevo je socha krále Roberta Bruce a napravo Viléma Wallace. Druhá brána je v branské věži z 2. pol. 16. stol. Před hradem je esplanáda, která vznikla při terénních úpravách v 18. a 19. stol. Každý rok v srpnu jsou na ní pořádána umělecká vystoupení Edinburgh Military Tattoo. Za tím účelem je na esplanádě každý rok stavěn trojboký stadion. Hrad je na otevřené čtvrté straně scény příjemným pozadím pro diváky. Umělecké skupiny pochodují na scénu přímo z hradní brány. Stadion ale může být velmi rušivý až nežádoucí pro návštěvníky hradu..

Ve staré anglosaské angličtině bylo slovo dùn nahrazeno slovem burgh. Ona pevnost (hradiště) stála s velikou pravděpodobností na hradní skále, kde bylo osídlení již v době bronzové a v době železné. V raném středověku bylo na hradní skále hradiště království Gododdin. Podle irských kronik bylo v roce 638 dobyto králem Oswaldem z Northumbrie a stalo se součástí jeho království. Nejpozději v 11. stol. bylo hradiště sídlem skotských králů. V roce 1093 zde zemřela sv. Margareta, manželka skotského krále Malcolma III. (1058-1093). Margareta byla anglická princezna. Do Skotska utekla v roce 1066, kdy Anglii dobyli Normané. Narodila se ale v Uhersku v roce 1045, její rodiče tam byli v exilu. Její otec byl neúspěšný kandidát na anglický trůn. Její syn David I. (1124-1153) vedl na hradní skále zasedání šlechty a církve. Za něj byla na skále postavena dosud stojící kaple sv. Margarety. V letech 1173-1174 bojoval anglický král Jindřich II. (1154-1189) proti svým třem synům. Skotský král Vilém I. Lev (1165-1214) využil situace, přidal se na stranu vzpurných princů a vtrhl do Northumbrie (sever Anglie). Byl ale zajat v bitvě u Alnwicku (1174), převezen do Normandie a předveden před anglického krále na hradě Falaise. Tam byl donucen podepsat potupné příměří, kterým předal některé skotské hrady a v podstatě také svou moc do rukou Angličanů. Na seznamu byl také hrad Edinburgh. Teprve nový anglický král Richard I. Lví Srdce (1189-1199) smlouvu v roce 1189 zrušil. Vilém I. dostal svůj hrad zpět ve věnu své anglické nevěsty. Od té doby byl na hradě královský archiv. Od roku 1290 bylo Skotsko bez následníka trůnu. Skotové se proto obrátili na anglického krále Eduarda I. (1272-1307) s žádostí, aby určil nástupce. Eduard I. zvolil Jana Balliola. Jím dosazený skotský král ale neposlouchal, proto Eduard I. zahájil v březnu 1296 invazi do Skotska. Svým počínáním uvrhl obě království do dlouhé války, která se pak táhla až do 15. stol. Posádka hradu Edinburgh se Angličanům vzdala po třech dnech obléhání. V roce 1300 měla anglická hradní posádka sílu 325 mužů. Skotové získali hrad zpět náhlým nočním útokem 14. března 1314 pod vedením Tomáše Randolpha, prvního hraběte z Moray. Člen hradní posádky Vilém Francis dovedl skupinu Skotů k hradbě na severní straně hradu, kde bylo možné vylézt na ochoz. Skotský král Robert Bruce přikázal hrad zničit, aby jej Angličané nemohli znovu využít. Pouze kaple sv. Margarety byla ušetřena. V roce 1333 zahájil král Eduard III. Anglický (1327-1377) novou invazi do Skotska. Hrad Edinburgh byl dobyt v roce 1335. Skotové jej získali zpět v roce 1341. Vojáci pod vedením Viléma Douglase se přestrojili za obchodníky. Povoz se zbožím zastavili v hradní bráně, kterou pak nebylo možné včas zavřít. Poblíž schovaní vojáci tak vtrhli do hradu. Všech sto členů anglické hradní posádky bylo zabito. V roce 1367 zahájil skotský král David II. (1329-1371) stavbu čtverhranného donjonu (obytné a obranné věže) na východní straně hradu nad přístupovou cestou. Donjon byl poté znám jako Davidova věž. V listopadu 1440 byli na hradě zavražděni dva mladí šlechtici z rodu Douglasů, šestnáctiletý Vilém a jeho mladší bratr David. Kancléři Vilému Crichtonovi se nelíbila síla rodu Douglasů, pozval proto oba chlapce na hrad na večeři. Po jídle byli oba v přítomnosti desetiletého skotského krále Jakuba II. (1437-1460) popraveni. Tato událost je dnes známa jako Černá večeře. Ve třicátých letech 15. stol. byly v jižním svahu hradní skály postaveny rozsáhlé sklepy. Na nich od té doby stojí hradní nádvoří s velkým sálem a paláci. V roce 1479 byl v Davidově věži vězněn Alexander Stewart, vévoda z Albany. Byl obviněn z toho, že kul pikle proti svému bratrovi, skotskému králi Jakubu III. (1460-1488). Alexandrovi se podařilo utéci po laně z okna poté, co opil stráže. Utekl do Anglie a do Edinburghu se vrátil roce 1482 v čele anglické armády spolu s budoucím anglickým králem Richardem III. Král Jakub III. byl v obležení na hradě po dobu dvou měsíců, dokud nedošlo k oboustranné dohodě. Od 15. stol. byl Edinburgh hlavním sídlem skotských králů. Hrad sloužil stále více jako zbrojnice. Král Jakub IV. (1488-1513) nechal postavit královský palác Holyrood 1 míli východně od hradu, na opačném konci starého města. Palác byl od 16. stol. hlavním sídlem skotských králů. Přímá hlavní ulice mezi palácem a hradem je od těch dob známa jako královská míle. Angličané navštívili Edinburgh znovu v roce 1544. Anglický král Jindřich VIII. (1509-1547) za pomoci dělostřelby domlouval Skotům, že nejlepším nápadníkem skotské královny Marie Stuartovny je jeho syn Eduard. V květnu toho roku se Angličané vylodili v Edinburghu a vypálili město. Hradní posádka na ně střílela z děl, Angličané se ale nepokoušeli hrad dobít, naložili co uloupili a zase odpluli. Skotská královna Marie Stuartovna nakonec činila svá vlastní nešťastná rozhodnutí ohledně svých dvou sňatků. Navíc k tomu ke všemu byla katolička v protestantském království. To vše nakonec přispělo k její nucené abdikaci a útěku do Anglie. To vedlo k občanské válce mezi jejími příznivci a odpůrci v letech 1568-1573, kdy byl hrad držen v jejím jménu a několikrát obležen. V roce 1573 nakonec zůstala hradní posádka jako poslední královně věrná. Znovu se střílelo z hradu do města, obránci navíc zapalovali ve městě domy a poté stříleli na každého, kdo se je pokoušel hasit. Skotské obléhací vojsko nemělo dostatek arzenálu, v dubnu toho roku jim proto přišlo na pomoc anglické vojsko. Během 12 dnů byl hrad vystaven intenzivní dělostřelbě, především od východu. V důsledku palby se zřítila Davidova věž a krátce po ní i válcová věž nad přístupovou cestou. Sutiny zasypaly nejen cestu do hradu, ale i hradní studnu. Hradní posádka se nakonec vzdala a mohla odejít, její velitel Kirkcaldy z Grange byl ale ve městě oběšen. Hrad byl postupně opraven a přestavěn. V roce 1603 se stal skotský král Jakub VI. (syn Marie Stuartovny) anglickým králem. Od té doby mají obě království společného vládce. Hrad byl jako královské sídlo nepotřebný. Naposledy v něm strávil noc král Karel I. (1625-1649) před svou korunovací na skotského krále v roce 1633. Hrad byl znovu obležen a dobyt roce 1639, v době náboženských nepokojů. V roce 1650 jej po třech měsících obléhání dobylo anglické parlamentní vojsko. Skotsko se totiž přidalo na stranu budoucího krále Karla II. (1660-1685), který byl v té době v exilu. V roce 1689 se hradní posádka vzdala při dalším obléhání, tentokrát šlo o výměnu krále. Příznivci Jakuba Stuarta, syna svrženého krále Jakuba II. (ve Skotsku VII.) se v roce 1715 pokusili hrad obsadit. Zrádci na hradě jim spustili dolů provazový žebřík, ten byl ale příliš krátký. Pokus o zradu byl odhalen při výměně stráží, provinilci byli oběšeni nebo zbičováni. I vnuk svrženého Jakuba II. (ve Skotsku VII.) usiloval o trůn, v roce 1745 proto obsadil město. Na obléhání hradu ale nebyl připravený, došlo tedy jen na přestřelku. To byl poslední útok na hrad. V následujícím období bylo na hradě vězení pro zajaté vojáky z válek s Francií a Amerikou. V roce 1811 z hradu uteklo 49 vězňů dírou ve zdi, vězení proto bylo v roce 1814 zrušeno. V roce 1818 dostal sir Walter Scott svolení prohledat hrad a najít skotskou královskou korunu, která zmizela při sloučení Anglie a Skotska v roce 1707. Koruna byla na hradě skutečně nalezena v tajné komoře. V roce 1845 byla obnovena kaple sv. Margarety, která do té doby sloužila jako skladiště. Vojenská posádka zůstala na hradě do roku 1923. Během obou světových válek zde bylo opět vězení pro válečné zajatce. V současnosti je hrad ve státní památkové péči. Od roku 1995 je spolu s městem na Seznamu světového dědictví UNESCO..