
Hrad leží přímo na pobřeží Středozemního moře na rozsáhlé pobřežní pláni. Má obdélnou dispozici se čtverhrannými věžemi v nárožích. Podle české hradní terminologie se tak jedná o italský kastel. Toto zařazení je příhodné také s ohledem na Benátčany, kteří jej postavili.
Delší osa dispozice je orientovaná přibližně ve směru východ-západ, stejně jako místní pobřeží. Hlavní věží je věž jihozápadní, ta poskytovala dostatek prostoru k bydlení. Ostatní věže jsou mnohem menší. Původní brána do hradu je na jižní straně u hlavní jihozápadní věže. Benátčané tak určitě počítali s přístupem přímo z moře. Dnešní vstup do hradu je ve východní kurtině (hradbě mezi dvěma flankovacími věžemi).
Uvnitř jsou pozůstatky přízemních plochostropých staveb, které stály podél hradeb na všech čtyřech stranách. I tak zbyl prostor pro rozlehlé nádvoří. Jihozápadní věž je dnes jako jediná zastřešená plochou střechou. Dřevěné schodiště umožňuje výstup na ochoz.
Z koruny věže je nádherný pohled na sousední písečnou pláž a na pobřežní pláň. V letním období je místo plné turistů. Mimo turistickou sezónu tu ale musí být klid, osídlení je tu řídké a místo stále hodně odlehlé. Komerční turistika sem zatím naplno nedorazila. V turistické sezóně se do hradu vybírá vstupné.
Benátčané dali hradu jméno po nedalekém kostele sv. Nikitase. Místní jej ale rychle pojmenovali jako hrad (cizáckých) Franků (Frangokastello). Toto jméno nakonec začali používat i Benátčani. Hrad svůj účel ale nenaplnil, místní jej ignorovali a dál si žili svým způsobem života. V roce 1770 tu Turci zajali krétského rebela Ioannise Vlachose. Ten byl poté mučen a popraven v Heraklionu. Svou vojenskou roli hrad sehrál teprve v květnu 1828, kdy se v něm opevnili řečtí bojovníci za nezávislost. Turci hrad oblehli a 17. května, po sedmi dnech obléhání, dobyli, 350 povstalců přitom bylo zmasakrováno. Turci sami ale nedopadli o moc lépe, z nedalekých soutěsek na ně povstalci útočili a mnoho jich pobili. Podle místní tradice je v době výročí této bitvy za východu slunce možno vidět stíny řeckých bojovníků, jak pochodují ke hradu. Tomuto fenoménu se říká Drosoulites (stíny z rosy). Jedná se o skutečný úkaz, kterému zatím chybí uspokojující vědecké vysvětlení. V roce 1890 tento úkaz vyděsil turecké vojáky, kteří před ním utekli. V době 2. světové války po něm údajně střílela německá hlídka..