římský most

Zeď zde vedla v přímce od ZSZ k VJV, od mílového hradu 30 k mílovému hradu 26. Mílové hrady byly malé pevnosti na každé římské míli zdi, počítáno od východu. Orientace mostu byla shodná s orientací zdi. Most stál mezi mílovým hradem 27 a pevností Cilurnum, která také stála přímo na zdi. Řeka představovala díru v opevnění, navíc tekla špatným směrem z Barbarica do Římské říše. Na mostě proto musela být zvýšená ostraha pro případ, že by barbary napadlo po řece vniknout do říše. První most z doby kolem roku 122 byl pouze Hadriánovou zdí na pilířích a obloucích. Kromě zdi po něm nevedla žádná cesta. Přechod mohl umožňovat jedině ochoz na zdi, pokud existoval. Dodnes totiž není jasné, jestli Hadriánova zeď ochoz měla. Dnešní perspektivní rekonstrukce ukazují zeď s ochozem, jde ale o spekulaci. Zeď mohla navíc dostat ochoz až dodatečně ve 3. nebo 4. století, kdy již tento první most neexistoval. Most byl postaven z velikých kamenných kvádrů, pospojovaných železnými, olovem potaženými spojkami. Olovo zabraňovalo korozi. Zeď stála na šestibokých pilířích a kamenných obloucích o rozpětí téměř 4 m. Základy jednoho pilíře jsou dosud patrné ve východní strážní věži pozdějšího druhého mostu. První most mohl mít devět oblouků a délku okolo 61 m. Šířka mostních pilířů odpovídala síle zdi (3 m). Hadriánova zeď byla v polovině 2. století zhruba dvacet let opuštěná. Římané v té době posunuli hranici říše na severněji ležící Antoninův val. Ten ale kolem roku 164 opustili a ustoupili zpátky na Hadriánovu zeď. První most přes řeku North Tyne byl zbořen a nahrazen kamenným silničním mostem s mostovkou. Ten sloužil vojenské silnici, která vedla podél zdi po celé její délce (117,5 km). Délka mostu byla 57,6 m, šiřka 6 m. Čtyři oblouky spočívaly na třech pilířích. Na mostě byly kamenné parapety, na nichž mohly stát sochy. Most se nijak nelišil od jiných římských mostů. Hadriánova zeď na něm nestála, byla by na něm zbytečná a zabrala by polovinu jeho šířky. Navíc by nebylo kam postavit sochy (jedině do nik ve zdi). Zeď proto končila u čtverhranných mostních věží na obou koncích mostu. Vojenská silnice věžemi neprocházela, uhnula před nimi po rampách z mostu k jihu. Později v římské době byl na východním břehu řeky postaven vodní náhon. Jižně od mostu stál vodní mlýn. Náhon procházel pod silniční rampou cesty a pod východní věží. Dnes z mostu zbyly jen archeologicky odkryté základy východní opěry, základy východní strážní věže a k ní přiléhající krátký úsek Hadriánovy zdi. Opěra mostu byla postavena z kvalitně opracovaných kamenných kvádrů, pospojovaných železnými, olovem potaženými spojkami. K manipulaci jsou v kvádrech otvory pro uchycení kleštin. Věž byla, stejně jako Hadriánova zeď, postavena z hrubě opracovaných kamenných kvádrů..

století jej na stejném místě nahradil druhý širší most, po kterém vedla vojenská silnice. Druhý most byl používán minimálně do začátku 5. století, kdy římské vojsko provincii Britannia opustilo. Místní obyvatelé jej ale určitě používali i po pádu říše. V sedmdesátých letech 7. století byl nakonec na příkaz biskupa sv. Wilfrida (634-710) rozebrán na stavbu jeho nového opatství v Hexhamu. Řeka se v následujících stoletích posunula 20 m k západu. Základy západní opěry a pilířů mostu bylo v novověku možno vidět za nízkého stavu vody. Pozůstatky východní opěry byly nalezeny v roce 1860 a následně archeologicky prozkoumány. Od roku 1987 je Hadriánova zeď s příslušenstvím na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO..