Základy východní opěry mostu. Uprostřed jsou základy východní strážní věže.
© Pavel Semple 08/2011
Most byl součástí Hadriánovy zdi, nejsevernější stálé hranice Římské říše. Hadriánova zeď po něm překračovala řeku North Tyne. Zeď zde vedla v přímce od ZSZ k VJV, od mílového hradu 30 k mílovému hradu 26. Mílové hrady byly malé pevnosti na každé římské míli zdi, počítáno od východu. Orientace mostu byla shodná s orientací zdi. Most stál mezi mílovým hradem 27 a pevností Cilurnum, která také stála přímo na zdi. Řeka představovala díru v opevnění, navíc tekla špatným směrem z Barbarica do Římské říše. Na mostě proto musela být zvýšená ostraha pro případ, že by barbary napadlo po řece vniknout do říše. První most z doby kolem roku 122 byl pouze Hadriánovou zdí na pilířích a obloucích. Kromě zdi po něm nevedla žádná cesta. Přechod mohl umožňovat jedině ochoz na zdi, pokud existoval. Dodnes totiž není jasné, jestli Hadriánova zeď ochoz měla. Dnešní perspektivní rekonstrukce ukazují zeď s ochozem, jde ale o spekulaci. Zeď mohla navíc… číst dále
Most byl spolu s Hadriánovou zdí postaven někdy kolem roku 122 k obraně nejsevernější stálé hranice Římské říše. Ve 2. polovině 2. století jej na stejném místě nahradil druhý širší most, po kterém vedla vojenská silnice. Druhý most byl používán minimálně do začátku 5. století, kdy římské vojsko provincii Britannia opustilo. Místní obyvatelé jej ale určitě používali i po pádu říše. V sedmdesátých letech 7. století byl nakonec na příkaz biskupa sv. Wilfrida (634-710) rozebrán na stavbu jeho nového opatství v Hexhamu. Řeka se v následujících stoletích posunula 20 m k západu. Základy západní opěry a pilířů mostu bylo v novověku možno vidět za nízkého stavu vody. Pozůstatky východní opěry byly nalezeny v roce 1860 a následně archeologicky prozkoumány. Od roku 1987 je Hadriánova zeď s příslušenstvím na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
|
Přihlášení |
