mílový hrad 37 (Housesteads)

V rozestupu jedné římské míle stály při zdi tzv. mílové hrady (milecastles) pro malou posádku. Mezi dvěma mílovými hrady pak stály v pravidelném rozestupu dvě strážní věže. Jižně od Hadriánovy zdi postavili Římané po celé její délce vallum, dva paralelní valy s mezilehlým příkopem. Odstup od zdi kolísá od desítek metrů až ke stovkám metrů, v závislosti na terénu. Jeden podélný příkop a před ním navršený val se pak nacházely také před zdí, pokud to terén umožňoval. Mílový hrad 37 je obdélná kamenná pevnost přistavěná k jižní straně Hadriánovy zdi. Stojí v hrbolatém terénu mezi dvěma pahorky. Na severní straně chránil zeď a mílový hrad strmý skalnatý svah, který je součástí doleritového skalního útesu Housesteads Crags. Útes poskytoval skvělou ochranu zdi od severu proti Piktům a dalším skotským kmenům. Hadriánova zeď a mílové hrady jsou postaveny z pískovce, místní dolerit byl na těžbu příliš tvrdý. Archeologickým výzkumem odkryté a částečně zrekonstruované zdivo má maximální výšku 2,2 m. Lícování je provedeno z hrubě opracovaných kamenných kvádrů. Delší osa mílového hradu je stejně jako Hadriánova zeď orientovaná ve směru jihozápad-severovýchod. Oba jižní rohy pevnosti jsou na vnější straně zaoblené. Uprostřed dlouhé jižní zdi byla vstupní brána. Další brána byla i na opačné straně v Hadriánově zdi. Mílový hrad byl tedy průjezdní. Lícování obou průjezdů bran je oproti zbytku pevnosti provedeno z větších pečlivě opracovaných kvádrů. Provedení bran mílového hradu 37 se tak podobá mílovému hradu 42. Mílový hrad 37 je dnes známý především svou skvěle dochovanou a částečně zrekonstruovanou severní bránou. Portál na vnitřní straně průjezdu má dochovanou část oblouku nadpraží. Uvnitř pevnosti stály po obou stranách cesty přízemní obytné budovy posádky, po východní budově zbyly kamenné základy. Severní brány mílových hradů dnes můžeme chápat jako vojenské výpadní brány. Stavební čety tudy procházely při opravách zdi. Na internetu se lidé domnívají, že jimi kupci překračovali hranici. Mílové hrady 42, 39 a 37 se ale k tomuto účelu nehodily. Severní svah je u nich pro vozy příliš strmý. V Hadriánově zdi byly snadněji přístupné brány na obchodních cestách. Nejbližší z nich, brána Knag Burn ze 4. století, byla u sousední pevnosti Housesteads. Pro rekonstrukci možné podoby mílového hradu 37 viz https://en.wikipedia.org/wiki/Milecastle_37#/media/File:Mile_Castle.jpg..

Tyto malé pevnosti byly určeny pro posádky ve službě na zdi. V každém mílovém hradě mohlo sloužit odhadem 20-30 vojáků z pomocných sborů (auxilia). Posádka z každého mílového hradu střežila přilehlý úsek zdi. Označení mílový hrad použil poprvé formálně Robert Smith v roce 1708. Místní lidé je ale používali mnohem déle. Číselné označení mílových hradů od východu k západu čísly 1 až 80 vymyslel John Collingwood Bruce na konci 19. století. Mílové hrady mají kromě čísla většinou i jméno. Jaký systém označení měli Římané dnes není známo. Archeologický výzkum mílového hradu 37 proběhl v letech 1853, 1907, 1933 a 1988-1989. V roce 1853 byl nalezen druhotně použitý roh pamětní desky z doby založení Hadriánovy zdi. Poblíž byly nalezeny dva kamenné oltáře zasvěcené bohu Jupiterovi a místnímu bohu Cocidiusovi. Celá Hadriánova zeď je od roku 1987 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mílový hrad 37 udržuje státní památková péče English Heritage..