římská pevnost Vercovicium (Housesteads)

Žádná z těchto pevností nebyla ale součástí původního plánu. Pevnost Housesteads, v římské době Vercovicium, byla vestavěna do zdi krátce po jejím dokončení. Pevnost má obdélný půdorys se zaoblenými nárožími, má tak půdorys hrací karty typický pro římské pevnosti. Delší severní strana pevnosti mírně vystupuje před Hadriánovu zeď. Při archeologických výzkumech byl uvnitř pevnosti, poblíž její severní zdi, nalezen původní průběh Hadriánovy zdi se strážní věží 36b (moderní značení, strážní věž b v římské míli 36). Zeď byla při stavbě pevnosti odbourána. Ve všech čtyřech stranách pevnosti se nacházely navzájem protilehlé brány. Každá brána měla dva portály sevřené mezi dvěma strážními věžemi. V zaoblených nárožích pevnosti stály obdélné strážní věže. Věže ani brány před hradbu pevnosti nevystupovaly. Jejich zdivo je spolu s hradbou zachováno do výšky až 2 m. Uprostřed pevnosti jsou dnes k vidění základy velitelství a na jih od něj dům velitele pevnosti. Dále jsou zde nemocnice, sýpka a dva bloky kasáren. Pevnost Housesteads je dnes ale nejvíce proslulá svou komunální latrínou, která je k vidění u jihovýchodního nároží pevnosti. Vojáci zde seděli na dvou podélných lavicích bez přepážek. Pod lavicemi proudila kanálem voda, která odpad odváděla. V podlaze je patrný další malý kanálek s čistou vodou. Do té si vojáci ponořili komunální žínky (namotané na paličkách), tehdejší obdobu toaletního papíru. Tyto žínky jinak ležely ponořené v kádi s vodou a octem. Pevnost zabírá přibližně 2 hektary. Terén, na kterém stojí, klesá k jihu. Na severní straně je pevnost chráněna prudkým svahem. Tento svah je součástí tzv. cragů, dlouhých terénních hřbetů s útesy a strmými svahy na severní straně, proti Skotsku. Hadriánova zeď vede po hřbetech těchto cragů, využívajíc tak jejich severních svahů k obraně. Na jih od pevnosti, před její jižní bránou, jsou patrné základy domů malé římské osady..

Původně byla zeď stavěna ze dřeva a hlíny ve svém západním úseku, to se však brzy změnilo a celá byla postupně vystavěna z kamene. V rozestupu jedné římské míle stály při zdi tzv. Mílové hrady (milecastles) pro malou posádku. Mezi dvěma mílovými hrady pak stály v pravidelném rozestupu dvě strážní věže. Jižně od Hadriánovy zdi postavili Římané po celé její délce vallum, dva paralelní valy s mezilehlým příkopem. Odstup od zdi kolísá od desítek metrů až ke stovkám metrů, v závislosti na terénu. Jeden podélný příkop a před ním navršený val se pak nacházely také před zdí. Na stavbě Hadriánovy zdi se podílely všechny tři legie v té době na ostrově přítomné. Stavba trvala něco málo přes deset let. V roce 142 byla tato zeď na přibližně dvacet let opuštěna, když se Římská říše pokusila za Antonia Pia posunout své hranice dál na sever. V té době byla na severu stavěna Antoniova zeď. Po roce 160 se ale hranice vrátila na Hadriánovu zeď, která zůstala severní výspou říše až do jejího zániku v 5. stol. Celá Hadriánova zeď je od roku 1987 na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO..