
Zříceniny hradu Greencastle (Zelený hrad) stojí na nevysokém skalním suku na pobřeží Atlantiku v hrabství Donegal na severu Irska. Jméno Greencastle hrad získal teprve v novověku podle barvy kamene použitého při jeho stavbě. Původní středověké jméno je Northburg (Severní hrad). Hrad je dnes uváděn pod jménem Greencastle, Co. Donegal anebo Greencastle (Northburg) pro odlišení od dalšího hradu stejného jména v hrabství Down.
Hrad je obklopen vesnicí Greencastle o 800 obyvatelích (2011). Zástavba v okolí je však mnohem hustší díky využití pobřeží k rekreačním účelům. Veřejnou dopravou se sem lze dostat z města Derry/Londonderry v Severním Irsku. Jezdí sem autobusy linky 957. Z Dublinu jezdí přímé autobusy společnosti John McGinley do nedalekého městečka Moville. Na hradě je možné divoké táboření. Místní bujará mládež tu má ale občas divoké večírky.
Doplněk 2022: pozemek s hradem je nově oplocen. Vstup je na vlastní nebezpečí.
Nepravidelně oválný půdorys hradu má delší osu ve směru JZ-SV. Pobřeží se nachází jen 30 m východně od hradu a má stejnou orientaci. Vstup do hradu zajišťoval mohutný dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse) na jihozápadním konci dispozice. Portál brány byl sevřen mezi dvěma polygonálními, dovnitř otevřenými věžemi. Věže byly sice relativně úzké, ale zato tři patra vysoké. Jejich výšku navíc umocňoval skalní suk, na kterém hrad stojí. Otvor brány tak byl vysoko a přístup k němu vede i dnes prudce vzhůru. Ve středověku tu musela být nějaká rampa zakončená nejspíše dřevěným mostem. Dvouvěžový branský dům byl určitě velmi impozantní. Armování (kamenné kvádry) v nárožích věží dále zdůrazňovalo jeho mohutnost. Tento dům byl hlavním palácem hradu a obě věže byly součástí jeho interiéru. Z obou věží branského domu dnes stojí v plné výšce jen ta jižní napravo od brány. Druhá věž z větší části zanikla spolu s portálem brány. Naopak zachovalý je branský průjezd o délce přibližně 17 m. Tento průjezd procházel přízemím branského domu do malého kosodélného nádvoří. Na severní straně nádvoří je dosud zachovalá valeně klenutá místnost, která nejspíše sloužila jako vstupní vestibul. V severní zdi této místnosti byl někdy v 17. stol. proražen portál, který umožňoval přímý vstup do hradu zvenčí. Za nádvořím se nachází horní, severovýchodní část hradu. Příchozí musel projít interiérem paláce o jedno patro výš, pokud se chtěl do této horní části dostat. Nádvoří samotné je na této straně lemováno skálou. Horní hrad se dnes jeví jako otevřený prostor obehnaný hradbou. Na jižní straně je vrcholová skála celého hradního suku. Na severovýchodním konci stojí pozůstatky částečně polygonální věže se střílnami v přízemí. Na severní straně byla někdy v 15. stol. k hradbě zvenčí přistavěna robustní čtverhranná věž. Byla založena u paty hradní skály, takže její přízemí je stejně jako dvouvěžový branský dům o patro níž než horní hrad. Pokud byl na severní straně hradu příkop, tak tato nová věž byla postavena přímo z jeho dna. V jižní zdi věže je dosud zachovalá šachta studny, která prostupuje sílou zdi celé její přízemí a první patro. Šachta studny pokračovala i do druhého patra věže. Studniční šachty v síle zdi prostupující patry věží jsou k vidění na anglických hradech, například na hradě Rochester v hrabství Kent. Bezprostředním důvodem založení této věže tak bylo určitě zajištění vodního zdroje. Obě věže horního hradu byly v horních patrech obytné a mezi nimi lze předpokládat velký sál. Horní hrad tak poskytoval druhotné ubytovací prostory. Veškerý sem donesený materiál k obraně či bydlení ale musel projít interiérem dvouvěžového branského domu. Horní hrad byl hradbou na obou stranách spojen s dvouvěžovým branským domem. Zdivo je tu dnes téměř kompletně zarostlé břečťanem, kterému se v Irsku náramně daří. Patrné jsou tři výklenky střílen v severovýchodní věži a šachty dvou dvojitých latrín ve východním úseku hradby. Další drobná latrínová věž stála také při jižní straně nádvoří. Zde jsou též patrny dvě svislé odpadové šachty, které ústí do odpadového kanálu. Ten odváděl dešťovou vodu z nádvoří. Čtvrtý set latrín je dosud patrný také ve čtverhranné latrínové věži, která dosud stojí v plné výšce na severní straně dvouvěžového branského domu. V jejím interiéru je točité schodiště, kterým se lze dostat až na korunu věže (schody ale v jednom místě zcela chybí, takže výstup je jen pro otrlé). Latríny jsou dosud patrné v několika patrech a všechny mají odpadové šachty v síle zdi. Pátá sada latrín je také v severní věži horního hradu. Zříceniny dvouvěžového branského domu naštěstí břečťanem nezarostly. Celkem jsou tu tři vysoké trosky, jižní věž při bráně, latrínová věž na severu a střep palácového interiéru s dalším točitým schodištěm. Věž při bráně má bohužel erozní trhlinu, která se postupně zvětšuje, jinak se trosky zdají být celkem stabilní. Milovníci pohádkových zarostlých zámků si tu přijdou na své. Hrad nemá žádné příkopy. Příkop mohl být snad jedině na severní straně. Pokud tu byl, je dnes zcela zanesený. Předhradí tu také chybí. K hospodářským účelům mohl sloužit nějaký dvorec a vesnice, která u hradu vzápětí po jeho výstavbě vznikla..
Caernarfon má hned dva dvouvěžové branské domy s polygonálními věžemi. Účelem hradu byla ochrana severního pobřeží před nájezdy ze Skotska a podmanění irských klanů O’Donnell a O’Doherty, které stále kontrolovaly značnou část irského severozápadu. V roce 1316 byl hrad dobyt skotským invazním vojskem pod vedením Eduarda Bruce, bratra skotského krále Roberta Bruce. Eduard měl za cíl dobýt celé Irsko a stát se jeho králem, byl ale zabit v roce 1318 v hrabství Down. Rod de Burghů pak získal hrad zpět. V roce 1332 nechal třetí hrabě Ulsteru William Donn de Burgh na hradě uvěznit svého bratrance Waltera de Burgh. Walter skončil v hladomorně, kde také zemřel. Rodina se hned další rok za jeho smrt pomstila a nechala Williama zavraždit. Tato událost uvrhla normanský rod de Burghů do krize a přispěla k jejich postupné ztrátě kontroly nad Ulsterem. Původní irské klany tak začaly zabírat zpět jimi okupovaná teritoria. Na začátku 15. stol. se hrad dostal do rukou irského rodu O’Doherty. Tento rod nechal postavit čtverhrannou věž se studnou v severní části horního hradu. Calvach O’Donnell měl v roce 1555 rozepři se svým otcem Manusem. Calvach se odebral do Skotska, odkud přivezl dělo zvané Gonna Cam (Křivá zbraň). S ním pak pobořil hrad Northburg. To byl začátek konce života na hradě, opravy pak byly pouze provizorního rázu. Na začátku 17. stol. byl hrad v majetku sira Artura Chichestera, královského místodržícího, který na hradě udržoval posádku. V té době tu proběhly drobné stavební úpravy. Severovýchodní věž byla částečně dozděna po pádu zdiva. V severní hradbě byl prolomen nový vstup do hradu a v jižní přízemní místnosti dvouvěžového branského domu byla do zdi vestavěna malá pec na chleba. K definitivnímu zániku hradu došlo nejpozději na začátku 18. stol. Na přelomu 18. a 19. stol. pak byla hned vedle postavena moderní protinapoleonská pevnost. Obavy z francouzské invaze byly tehdy velké a celé pobřeží Irska bylo opevňováno. Pevnost tak nahradila funkci hradu..