Prudhoe

První dřevěný hrad byl na konci 11. století s výjimkou severní strany obehnán příkopem. Ten mohl být v pozdějších stoletích dále prohlubován, dnes je velmi impozantní. Na východní straně navíc zlepšovala obranu nehluboká roklina bezejmenné vodoteče. Na ni navázal druhý vnější příkop, který na jihu a západě oddělil dno sedla od stoupajícího terénu. V sedle stálo první předhradí s hospodářským zázemím. Areál hradu (bez prvního předhradí) má oválný půdorys s delší osou ve směru západ-východ. Délka je bez příkopu téměř 100 m, šířka až 40 m. Vnitřní plocha byla rozdělena na západní polovinu s jádrem hradu a východní polovinu s druhým předhradím. Nejstarší hrad chránily palisády. Brána byla stejně jako dnes na jižní straně druhého předhradí. Cesta k ní vedla z prvního předhradí po dřevěném mostě přes příkop. Dřevěné opevnění hradu bylo od poloviny 12. století postupně nahrazeno kamenným opevněním. Celý hrad byl postaven z pískovcových kvádrů. Jádro hradu zaujal volně stojící čtverhranný donjon o vnitřním rozměru 7,3 x 6,1 m. Zdi mají sílu 3 m. Postavil jej Odinel II. d’Umfraville krátce po skotském obléhání hradu v letech 1173 a 1174. Předpokládá se, že za svou věrnost anglickému králi dostal finanční odměnu, kterou použil na tuto stavbu. Mezi donjonem a hradbou zbyla na severu, západě a jihu jen široká mezera. Nároží donjonu zvýrazňují lizény. Jižní a západní průčelí mají navíc i středovou lizénu. Severní průčelí je bez lizén, na této straně jsou vstupní portály přízemí a prvního patra. Původně zde stál schodišťový přístavek. Plochostropé přízemí sloužilo jako skladiště. V prvním patře byla hlavní soukromá místnost majitele hradu, otevřená do krovu zapuštěné sedlové střechy. Chodba v síle západní zdi vedla z prvního patra na ochoz donjonu. Přízemí nebylo z prvního patra přístupné. Donjon hradu Prudhoe porušuje základní normanské pravidlo vstupu jedině v prvním patře. Anglické románské donjony tento zvyk občas porušovaly, další výjimkou je například donjon na hradě Bamburgh. V plné výšce dnes stojí jedině jihozápadní roh donjonu s částí ochozu a nástavbou rohové strážní věže. Téměř plnou výšku dosahuje také vysoký střep střední části severního průčelí. Východní průčelí a jihovýchodní roh donjonu dnes stojí pouze na úrovni přízemí. Na začátku 13. století byl k východnímu průčelí donjonu přistavěn malý palácový přístavek. V prvním patře byl určitě propojen s donjonem. Později, patrně v 15. století, byl s donjonem propojen také v přízemí. V 1. polovině 14. století bylo v donjonu zřízeno 2. patro s novými okny. Vstupní portál v prvním patře donjonu byl upraven na okno. Zároveň byl k malému palácovému přístavku na východní straně přistavěn další větší palác. Ten spolu s příčnou hradbou přetnul vnitřní prostor hradu a uzavřel východní stranu hradního jádra. Na jeho místě dnes stojí jednopatrový obdélný panský dům ze začátku 19. století. Západní zeď domu je ale původní východní zdí malého palácového přístavku. Panský dům ji využil naruby, takže v prvním patře jeho exteriéru můžeme vidět zbytky středověkého krbu. Nejstarší kamennou stavbou hradu je obdélná branská věž z poloviny 12. století na jižní straně druhého předhradí. V čele valeně klenutého průjezdu je půlkruhový románský portál, vyzděný ze stejných kvádrů jako zbytek věže. Články v nadpraží portálu jsou pečlivěji opracované. Portál je oproti čelnímu líci věže mírně zasunutý mělkou vpadlinou, zvýrazněnou druhým vnějším obloukem v nadpraží. Dalším ozdobným prvkem průčelí je dvojice kordonových říms, z nichž ta spodní je přerušena portálem brány v úrovni paty nadpraží. Brána neměla padací most ani hřeben. Taktéž vnitřní půlkruhový portál na opačném konci průjezdu je proti líci věže mírně zasunutý. Je opět vyzděný ze stejných kamenných kvádrů jako zbytek věže, takže se od ní nijak výrazně neliší. Nadpraží má dva vnější oblouky, které hrají spíše praktickou odlehčovací roli. Nad portálem je v průčelí jedna kordonová římsa. V prvním patře branské věže je hradní kaple. Ta zde mohla být již ve 12. století, v dnešní podobě je ale gotická. Někdy na začátku 13. století dostala dvojice úzkých bočních oken v severní a jižní zdi. Kněžiště bylo na východní straně posunuto ven do trojbokého arkýře, podepřeného hradbou předhradí. Do kaple je otevřeno lomeným triumfálním obloukem. Umístění kaplí nad branské průjezdy je v anglické hradní architektuře běžné. V tomto případě do ní alespoň z branského průjezdu nezasahovaly hřebeny, což bylo běžné ve 13. století. Nad kaplí byl původně ochoz věže s cimbuřím, ve 14. století byla ale věž zvýšena o další patro. Zazděné cimbuří je dosud patrné v jižním průčelí. Ve druhém patře bylo skladiště. Věž od té doby korunuje mladší ochoz s cimbuřím, střecha je zapuštěná pod ochozem. Na začátku 13. století bylo před branskou věží postaveno čtvercové předbraní s kulisovou bránou a padacím mostem. Předbraní tak vylepšilo neadekvátní obranyschopnost románské brány. Vpadlina padacího mostu je dosud patrná na levé straně vstupu. Na padací most navazoval most dřevěný. Ten byl v 1. polovině 14. století nahrazen vysunutým zděným předbraním, které se zvedá ze dna příkopu. Předbraní je obdélné, cesta v něm byla sevřená mezi dvojicí hradeb s ochozem. Kulisová brána v jeho čele byla z obou stran sevřená kleštinami, dvojicí flankovacích křídel s ochozy. Na opačném konci navazoval na vysunuté předbraní padací most vlastního předbraní románské branské věže. Vysunuté předbraní stále stojí i s lomeným portálem brány. Na obou stranách cesty jsou v něm výpadní branky, které vedou na dno příkopu. Hrad byl v polovině 12. století obehnán první kamennou hradbou. Ta byla ale téměř kompletně nahrazena dnešní hradbou z 1. poloviny 14. století. Hrad trpěl značnou nestabilitou terénu, což je na hradbě patrné i dnes. V severozápadním rohu jádra hradu stojí půlkruhová, dovnitř otevřená flankovací věž. Další půlkruhová flankovací věž stála v jihozápadním rohu hradního jádra. Začala se ale povážlivě naklánět, byla proto patrně již v 16. století zbořena. Dochovala se pouze její základna se skarpem. Na východním konci druhého předhradí stojí obdélná flankovací věž. Flankování jižní strany předhradí zajišťovala románská branská věž. V hradbě předhradí byla dvojice komunálních latrín, jedna na severu a druhá v malé latrínové věži na jihu. Na severní straně druhého předhradí stál velký sál a vedle něj kuchyně. Umístění velkého sálu do předhradí je u anglických hradů běžné. V jádře hradu pro něj nezbylo místo. U východní věže druhého předhradí stál od 16. století pivovar. Zříceniny sálu, kuchyně a pivovaru byly na začátku 19. století odstraněny. Dnes jsou z nich patrné jen základy. Z opevnění prvního předhradí se dochoval pouze příkop na jihozápadní a západní straně sedla, ve kterém toto předhradí stálo. V jižní části sedla je nalevo od hradní cesty malý rybník. Cesta do hradu vede po jeho hrázi. Rybník zde mohl být již ve středověku. Navazoval by tak na příkop prvního předhradí a zlepšil by jeho obranu. Na opačné straně cesty stál pod hrází vodní mlýn, poháněný vodou z rybníka. Dnešní zřícenina mlýna je teprve z 18. století, měl zde ale předchůdce. Poddaní z vesnice museli mlít své obilí v tomto panském mlýně. Stejně tak museli pít pivo z panského pivovaru ve druhém předhradí. V prvním předhradí stála od 13. století kaple Panny Marie, která sloužila hradní posádce a služebnictvu. Její zbytky byly v novověku odstraněny při parkových úpravách..

V roce 1080 byl zavražděn před svým kostelem v Gateshead. V tom samém roce Normané vzpouru brutálně potlačili. Prvními majiteli panství Prudhoe se stali baroni z rodu Umfraville. Robert d’Umfraville dostal kolem roku 1095 královské svolení ke stavbě hradu nad brodem přes řeku Tyne. Hrad byl postaven ve staré anglosaské farnosti s centrem ve vesnici Ovingham na protějším břehu řeky. Malá anglosaská osada mohla existovat také na místě dnešního města Prudhoe. Během první anglické občanské války, známé jako Anarchie (1138-1153), přidělil anglický král Štěpán hrabství Northumberland a Cumberland skotskému králi. Předešel tak válce se Skotskem na severu Anglie. Angličtí baroni si pak hojně brali za ženy skotské šlechtičny. Odinel II. d’Umfraville dokonce vyrůstal na skotském královském dvoře. Po ukončení občanské války musel anglický král Jindřich II. (1153-1189) skotskému králi obě severní hrabství odebrat. Bez boje to ale nešlo. Odinel II. d’Umfraville stál na straně anglického krále, čímž nahněval skotského krále Viléma I. Lva (1164-1214). Skotský král proto hrad neúspěšně obléhal v letech 1173 a 1174. Při druhém obléhání měl ve vojsku navíc francouzské a vlámské žoldnéře. Odinel z obleženého hradu vyklouzl a spěchal pro pomoc. Vrátil se s posilou 400 rytířů. Obležení trvalo tři dny, načež se skotské vojsko přesunulo ke hradu Alnwick. Tam byl skotský král zajat, jeho vlámští žoldnéři padli v boji. Od poloviny 12. století byl dřevěný hrad postupně přestavován na kamenný. Gilbert II. d’Umfraville vyženil skotské hrabství Angus. Jeho potomci proto byli až do poloviny 14. století hrabaty z Angusu. Po Gilbertově smrti v roce 1245 byl proveden soupis jeho majetku v panství Prudhoe. Patřily mu vesnice Prudhoe, Harlow, Ingoe a Kirk Welpington, 1000 akrů polí a luk, 500 akrů lesa, mlýny a pivovary. U hradu byla jelení obora. Celkový roční výnos panství byl 110 liber. Od roku 1294 uplatňoval Gilbert III. d’ Umfraville, sedmý hrabě z Angusu, hrdelní právo. V roce 1296 zahájil anglický král Eduard I. (1272-1307) válku se Skotskem, která nakonec trvala tři století. Hrabství Northumberland, Cumberland a Westmorland dostala autonomní výsady, které je posilovaly v boji proti Skotsku. Podobně tomu bylo do té doby na hranici s Walesem. Místní šlechta s těmito výsadami vedla neustálé boje se Skotskem. Nejinak tomu bylo i s majiteli hradu Prudhoe. Posádka hradu byla složena ze čtyřiceti pěšáků a osmdesáti jezdců. V roce 1316 zde byli vězněni skotští zajatci, za které se dalo očekávat výkupné. Válka měla negativní dopad na místní farmáře, kterých začalo ubývat. Čtvrtý baron Jindřich Percy (1341-1408), majitel hradu Alnwick, se stal v roce 1377 prvním hrabětem z Northumberlandu. Gilbert IV. d’Umfraville (1309/10-1381), devátý hrabě z Angusu, neměl mužského potomka. Dohodl se proto s Jindřichem Percy na posmrtném prodeji poloviny jeho majetku. Jindřich se navíc oženil s jeho vdovou Matildou Lucy, čímž vyženil další majetky. Výrazně tak posílil svou moc na severu Anglie. V roce 1399 se spolu se svým synem přidal ke vzpouře proti anglickému králi Richardu II. (1377-1399). Povstání bylo úspěšné, na trůn nastoupil nový král Jindřich IV. (1399-1413). Král jej odměnil vysokým státním úřadem, Jindřich Percy se mu ale od roku 1403 stavěl na odpor. V roce 1405 utekl do Skotska, načež byly jeho majetky zkonfiskovány. V roce 1408 vtrhl s vojskem ze Skotska do Anglie, byl ale poražen a zabit v bitvě v Bramham Moore. Jeho hlava byla nabodnuta na kůl nad mostem v Londýně. Král předal zabavené panství s hradem Prudhoe svému synovi Janu z Lancasteru, vévodovi z Bedfordu. Ten králi napsal, jak moc bylo zdejší obyvatelstvo zbídačené válkou se Skotskem. Jan zemřel v roce 1435 a panství Prudhoe se vrátilo koruně. Během Války růží (1455-1487) mezi sebou bojovala vojska dosavadního krále Jindřicha VI. (1422-1461, 1470-1471) z královského rodu Lancasterů a nastávajícího krále Eduarda IV. (1461-1470, 1471-1483) z královského rodu Yorků. Eduard IV. obsadil hrad v roce 1464. V roce 1470 jej vrátil rodu Percy. Katolík Tomáš Percy (1528-1572), sedmý hrabě z Northumberlandu, se v roce 1569 přidal k pokusu o sesazení královny Alžběty I. (1558-1603). Rebelové chtěli dosadit na trůn skotskou katolickou královnu Marii Stuartovnu. Tomáš Percy byl popraven, ostatní Percyové měli od té doby zakázáno na severu Anglie pobývat. Královna je tak měla blíž na očích s lepší vidinou jejich dobrého chování. Percyové proto museli své majetky na severu spravovat prostřednictvím správců. Jejich nepřítomnost urychlila postupný rozpad jejich tamních hradů. V roce 1586 byl hrad Prudhoe s 319 akry půdy pronajat statkáři Tomáši Bates. Hrad byl v neutěšeném stavu. Od roku 1603 měly Anglie a Skotsko společného panovníka, na hranici nastal mír a hrad přišel o poslední zbytek svého vojenského významu. Do roku 1672 na něm žili správci panství z rodu Orde. Ústředním správním centrem celého hrabství se pak stal Alnwick. Hrad byl nadále pronajímán místním farmářům a rychle zpustl. V roce 1814 o něm sir Walter Scott napsal, že byl kompletně zastavěn venkovskými usedlostmi. Hugo Percy (1786-1817), druhý vévoda z Northumberlandu, ale v té době nájemníky z hradu vypověděl. Zříceninu přikázal vyčistit a některé její části v předhradí zbořit (zbytky kuchyně, velkého sálu a pivovaru). Trosky paláce byly zakomponovány do nového georgiánského panského domu. V zarovnaném předhradí byla zřízena zahrada. V novém domě pak ale žil jen správce panství Vilém Laws s rodinou. Vévoda na hradě prostavěl peníze asi jen proto, že jeho mladší syn Algernon se stal v roce 1816 prvním baronem z Prudhoe. Hrad musel podle toho také vypadat, bez ohledu na to, že Algernon ani jiní Percyové na něm neměli v úmyslu pobývat. V osmdesátých letech 19. století byl hrad opět nabídnut k pronájmu. Rodina Laws se přestěhovala do Newcastlu. Soukromí by ale noví nájemníci neměli žádné, na hrad se valily davy turistů. Panský dům poté zpustl, znovu byl opraven v roce 1912. Byl rozdělen na byty a pronajímán. Od roku 1966 je hrad ve správě státní památkové péče English Heritage, nadále ale patří rodu Percy..