nejsevernější bod Římské říše

Na každé římské míli stály mílové hrady, malé pevnosti určené pro posádky ve službě na zdi. Mezi dvěma mílovými hrady stály v pravidelném rozestupu dvě strážní věže. Číselné označení mílových hradů od východu k západu čísly 1 až 80 vymyslel John Collingwood Bruce na konci 19. století. Strážní věže dostaly číselné označení po nejbližším východně od nich ležícím mílovém hradě. První dvě písmena abecedy určují jejich pořadí v dané míli. Jižně od Hadriánovy zdi postavili Římané po celé její délce vallum, dva paralelní valy s mezilehlým příkopem. Odstup od zdi kolísá od desítek metrů až ke stovkám metrů, v závislosti na terénu. Jeden podélný příkop a před ním navršený val se pak nacházely také před zdí, pokud to terén umožňoval. Hadriánova zeď v prostoru kopce Teppermoore Hill zcela zanikla. Přicházela od ZJZ, u vrcholu kopce se v tupém úhlu třikrát lomila. První zlom ji nasměroval k severovýchodu, druhý k VSV a třetí k VJV. Právě třetí zlom byl nejsevernějším bodem Římské říše. Nejzřetelnějším pozůstatkem opevnění je dnes čelní příkop. Římané jej hloubili ve velmi tvrdém doleritu. Vytěžené balvany odvalili na vnější severní stranu příkopu. Některé z nich leží až 20 m od příkopu. Práce ale nebyla dokončena, mnohé balvany jsou stále na dně příkopu. Části příkopu nejsou pořádně vyhloubené. Zajímavostí je, že tomuto místu se dnes říká Limestone Corner (Vápencový roh), zdejší hornina je přitom sopečného původu. Vallum se nachází na opačné straně silnice B6318, asi 80 m od čelního příkopu. Prochází částečně zalesněným vrcholem kopce. Na rozdíl od Hadriánovy zdi a čelního příkopu vallum a silnice B6318 mění směr pouze jednou od ZJZ k VJV. Vallum tak ignoruje první dva zlomy zdi a kopíruje její nejvýchodnější zlom (nejsevernější bod říše). Předchůdcem silnice B6318 byla římská vojenská silnice. Mezi druhým a třetím zlomem stál na Hadriánově zdi mílový hrad 30. Ten je dnes patrný formou terénních náznaků a skromného zbytku zdiva. Od ZJZ sem vallum a Hadriánova zeď přicházely ve velmi těsné formaci, kterou držely v délce tří římských míl od mílového hradu 33. Formace se ale u vrcholu kopce rozevřela výše popsanými třemi zlomy v trase Hadriánovy zdi. Tato rozevřenější formace pak pokračovala 3 míle dál VJV směrem k římské pevnosti Cilurnum (Chesters). Důvod k rozevření formace na tomto místě není zcela jasný. Hadriánova zeď se změnami směru vyhnula vrcholu kopce Teppermoore Hill. Na vrcholu mohli mít Římané kouřové signální stanoviště. Zeď by na vrcholu překážela ve výhledu na sever. Jejím posunutím dolů po svahu mohly mít římské posádky na vrcholu kopce a v mílovém hradě 30 stejný ničím nerušený výhled. Na jihovýchodní straně kopce stála pod vrcholem téměř čtvercová římská pevnost o stranách zhruba 50 m. Stály v ní kamenné stavby..

Na stavbě se podílelo okolo 15 000 vojáků po dobu přibližně šesti let. Zeď byla v polovině 2. století krátce opuštěná. Římané v té době posunuli hranici říše na severněji ležící Antoninův val. Ten ale kolem roku 164 pro přílišný odpor skotských kmenů opustili a ustoupili zpátky na Hadriánovu zeď. Ta pak sloužila jako hranice říše až do začátku 5. století, kdy Římané provincii Britannia opustili. Anglický mnich svatý Beda Ctihodný zmínil Hadriánovu zeď v době kolem roku 730. V té době měla stále výšku okolo 4 m. V pozdějších stoletích a především v novověku byla ale systematicky rozebírána na stavby v okolí. Od roku 1987 je Hadriánova zeď na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO..