Listowel

Věžové domy byly v Irsku velmi populární v období let 1350-1640. Byly jen lehce opevněné, oproti starším hradním donjonům měly vstup přímo v přízemí. Jejich celkový počet je dnes odhadován na 3000. Šlo o univerzální druh stavby. Ve věžových domech žily všechny movitější vrstvy irské společnosti od statkářů a obchodníků přes nižší šlechtu až k vyšší šlechtě. Jediný rozdíl mohl být ve velikosti a kvalitě provedené stavby. Ve věžových domech žili i církevní hodnostáři, občas i faráři, v tom případě šlo o fary. V sousedství věžových domů bylo mnohdy jen hospodářské zázemí. Listowel měl ale určitě vnější opevnění, ze kterého se nic nedochovalo. Více o věžových domech a Irsku v době jejich stavby viz https://www.hrady.cz/clanky/irsko-mezi-dvema-anglickymi-kolonizacemi-na-konci-stredoveku-a-v-ranem-novoveku. Obdélný věžový dům Listowel měl patrně ve všech nárožích čtverhranné flankovací bašty. Delší osa domu byla orientovaná ve směru jihozápad-severovýchod. Dochovalo se pouze celé krátké severovýchodní průčelí domu s oběma rohovými baštami. Délka průčelí je 17,4 m, šířka 5,5 m, výška 18 m. Mezera mezi baštami má délku 3,8 m. V nejvyšší části průčelí jsou obě bašty spojeny zděným obloukem podsebití, které bylo obsluhováno z ochozu. Dům kryla série zapuštěných sedlových střech se zděnými střešními štíty a ochozem po obvodu. Hlavní střecha byla podélná s delší osou domu. Bašty měly vlastní menší sedlové střechy, orientované v pravém úhlu proti hlavní střeše. V mezeře mezi střešními štíty bašt bylo výše zmíněné podsebití. Pro pochopení rozvrhu střech viz hmotová rekonstrukce domu ve foto-souboru. Celkovým půdorysem a obloukem mezi baštami se Listowel podobal tvrzím Kilclief v hrabství Down a především Bunratty v hrabství Clare. Vstup byl někde v přízemí zaniklé části domu. Dnešní portál v dochovaném průčelí mezi oběma baštami vznikl mnohem později proražením otvoru střílny. K zadní jižní straně dochovaného torza bylo při nedávné památkové úpravě přistavěno moderní schodiště, které zpřístupňuje horní patra bašt. Hlavní část domu byla dvoupatrová. První patro mělo valenou hrotitou klenbu. Ve druhém patře byl velký sál. Bašty jsou třípatrové. Nejvyšší dvě patra bašt byla výškou shodná s velkým sálem ve druhém patře domu. Základy tvrze chránil výrazný skarp. Kvalitně provedené zdivo je postaveno z místního vápence. Nároží jsou armovaná. Přízemí obou bašt obsahují jednu místnost s valenou hrotitou klenbou. Místnosti jsou přístupné krátkými chodbami, které začínaly v přízemí hlavní části domu. Obě místnosti osvětlují dvojice oboustranně špaletovaných štěrbinových oken. Místnost v západní baště má rozměry 2,8 x 2,2 m, místnost ve východní baště 2,6 x 2,4 m. Do východní místnosti se prokopali Angličané při obléhání tvrze v roce 1600. Tunel byl objeven při archeologickém výzkumu v roce 1986. Místnosti v prvním patře jsou navzájem propojeny chodbou v síle spojovací zdi. Místnost v západní baště má tři štěrbinová okna v severní, západní a jižní zdi. V nice severního okna je boční vstup do latríny v síle zdi. Místnost ve východní baště má dvojici štěrbinových oken v severní a východní zdi. Obě místnosti mají valené hrotité klenby. V síle jižní zdi východní bašty je latrína, která byla přístupná jedině z hlavní části domu. Točité schodiště v síle zdi spojuje všechna horní podlaží a ochoz. Plochostropé místnosti druhého patra jsou také propojeny chodbou v síle spojovací zdi. Místnost v západní baště osvětlují tři štěrbinová okna, zatímco místnost ve východní baště jen dvě. V síle jižní zdi východní bašty je latrína pro dvě osoby, přístupná ze spojovací chodby. Latrínu osvětlují dvě štěrbinová okna ve východní a jižní zdi. Spojovací chodba byla portálem přístupná z velkého sálu ve druhém patře domu. Místnosti ve třetím patře bašt mají valené hrotité klenby. Jsou také propojeny chodbou v síle spojovací zdi. Obě místnosti osvětlují dvojice štěrbinových oken v severní a jižní zdi. V síle východní zdi západní bašty je latrína. Vyústění odpadové šachty je těsně nad zemí poblíž nově proraženého portálu ve spojovací zdi..

století jej získal anglonormanský šlechtický rod FitzMaurice, který byl boční větví mocného rodu FitzGeraldů, pánů z Desmondu. Tento rod přišel do Irska během první středověké anglické kolonizace Irska (viz historie hradu Maynooth). Patrně někdy okolo poloviny 15. století zde FitzMauricové postavili tvrz nad brodem přes řeku Feale. Tvrz je poprvé zmiňovaná v roce 1549, kdy v ní zemřel Tomáš FitzMaurice, třináctý baron z Kerry. Během 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska a spolu s ní anglikánská reformace církve. FitzGeraldové se odmítli podřídit vůli anglické královny Alžběty I. (1558-1603). Jejich první Desmondská rebelie v letech 1569–1573 skončila příměřím. Druhá Desmondská rebelie (1579–1583) začala tzv. Papežskou invazí, vyloděním nevelkého katolického vojska v Irsku. S podporou papeže dali Irové a Angloirové (poirštění Anglonormané) v Evropě dohromady invazní vojsko složené z Irů, Italů a Španělů (dohromady šest lodí). Po vylodění v Irsku prohlásili anglickou královnu za kacířku. Patrick FitzMaurice (žil 1551-1600), pozdější sedmnáctý baron z Kerry, se k rebelii přidal. FitzMauricové ale porážku rebelie a zkázu svých mocných příbuzných FitzGeraldů přežili. Patrick FitzMaurice se v roce 1598 přidal k další rebelii. V roce 1600 byl Listowel poslední tvrzí v rukou FitzMauriců. Anglické vojsko pod vedením Karla Wilmota ji oblehlo 17. listopadu 1600. Tvrz bránilo 18 vojáků. Angličané neměli děla, začali proto kopat tunely. Do těch ale tekla podzemní voda. Po šestnácti dnech obléhání se nakonec prokopali do přízemí tvrze, kam nanosili střelný prach. Obránci se vzdali, tvrz proto byla výbuchu ušetřena. Devět obránců bylo popraveno odvetou za devět vojáků anglického vojska, kteří padli během obléhání. Zbylé obránce nakonec potkal stejný osud o něco později. Z tvrze Angličanům proklouzl pětiletý syn Tomáše FitzMaurice (žil 1574-1630), osmnáctého barona z Kerry. Chlapec byl přestrojen za žebráka a tvrz opustil na zádech stařeny. Angličané se o tom dozvěděli teprve při výslechu kněze, který byl mezi zajatci. Kněz Angličanům prozradil, kde je chlapec, schovaný výměnou za chlapcovu a jeho vlastní milost. Chlapec byl přepraven do Anglie na královský dvůr, kde byl vychován jako spořádaný Angličan. Šlo patrně o Patrika FitzMaurice (žil 1595-1661), budoucího devatenáctého barona z Kerry. Angličané na tvrzi nechali posádku o síle 150 mužů. Tomáš FitzMaurice se v roce 1604 podřídil anglickému králi Jakubu I. (1603-1625). Zabavené majetky mu byly vráceny. V roce 1659 byla tvrz na seznamu důležitých pevností, které by měly mít trvale posádku o síle alespoň čtyřiceti mužů. V roce 1687 byla tvrz pustá. V roce 1732 zde Jan Petty FitzMaurice (žil 1706-1761), první hrabě z Shelburne, pořádal hostinu pro všechnu šlechtu z hrabství. Pro urozené hosty zde byla zábava a 120 druhů jídel. Hostinu přerušil silný déšť, kvůli kterému někteří hosté odjeli dřív, aby stihli přebrodit řeku před zvýšením vodní hladiny. O stavu tvrze není řeč, hostina se mohla konat kdekoli. V roce 1750 byla tvrz obyvatelná, patrně v ní žili nájemníci. František Tomáš FitzMaurice, (žil 1740-1818), třetí hrabě z Kerry, se odstěhoval do Anglie. V roce 1755 platili nájemníci za tvrz a pozemky roční nájemné v hodnotě 110 liber. V roce 1779 to bylo už jen 96 liber. Správce panství Julian v roce 1776 hraběte informoval, že tvrz je pustá. Nabádal jej k provedení alespoň minimální údržby, aby ze stavby nebyla zřícenina. Požadovanou částku 500 liber na opravu ale Julian nedostal. V následujícím roce nabádal hraběte, ať z tvrze učiní alespoň kasárna. Hrabě namísto toho v roce 1781 Listowel prodal Augustinu Cooper z Corku. Někdy v 1. polovině 19. století byla podstatná část tvrze zbořena a použita jako stavební materiál pro stavby ve městě. Pouze severní strana tvrze na straně náměstí byla ponechána, aby se jí mohli měšťané i nadále kochat. Od roku 1923 je zřícenina tvrze majetek státu. Během archeologického výzkumu v roce 1986 byl objeven tunel, vykopaný během obléhání v roce 1600. V letech 1999-2005 proběhla konzervace zdiva. Tvrz byla následně zpřístupněna veřejnosti..